Paprika (Capsicum annuum) patří mezi plodovou zeleninu, podobně jako rajčata, baklažány, cukety nebo melouny aj. Rostlina pochází ze Střední Ameriky, kde dávno a dávno zdomácněla. Stalo se to pravděpodobně v Mexiku, odkud se tato přizpůsobivá rostlina šířila dále na jih kontinentu a potom na jeho sever. Díky španělským mořeplavcům se dostala na evropský jih, kde ji rovněž pěstovali jako koření, a odtud vedla její cesta do střední Evropy. Důležité místo zaujala paprika v Maďarsku a jeho kuchyni, kterou proslavila. To by bylo také vysvětlení, proč slova paprika a Maďarsko jsou pro mnohé z nás téměř synonyma. Ostatně ono slovo čeština z maďarštiny převzala, když se neujaly výrazy jako peprnec nebo pepřika.
Jelikož jsou papriky tropické a subtropické rostliny, potřebují k růstu teplo, alespoň 21 °C, sluneční paprsky a pětasedmdesátiprocentní vzdušnou vlhkost. V našem mírném klimatu je pěstujeme především pod krytem. Venku musí být umístěny na chráněném, velmi teplém místě s živnou a dobře provzdušněnou půdou.
![]()
![]()
Semena se vysévají na jaře koncem března či začátkem dubna do výsevních truhlíků, které přikrýváme sklem nebo fólií. Vzešlé sazenice, které je možné již uchopit, se přepichují do jednotlivých malých květináčů a přibližně za jedenáct týdnů po výsevu je můžeme vysadit na zahradu do připraveného záhonu. Jakmile se rostliny uchytí, zaštípneme jejich vegetační vrchol, aby zesílily a rozvětvily se do pěkného keříku. Během růstového období pravidelně zaléváme a každé dva týdny přihnojujeme tekutým hnojivem, dokud se neobjeví plody, které jsou navíc značně dekorativní. Jakmile začnou dozrávat, přihnojování ukončíme. Některé papriky se sklízejí zelené, jiné je možné nechat zčervenat nebo zežloutnout; záleží na druhu. Zvlášť hodnotná je rajčinová paprika, která je kříženec mezi paprikou a rajčetem.
![]()
![]()
Trvalkami mezi paprikami jsou pálivé papriky křovité (Capsicum frutescens), kořeninové, které obsahují rostlinný alkaloid kapsicin dráždící sliznici, ale s příznivými účinky na člověka, a proto také využitelný a využívaný farmaceutickým průmyslem.
Rovněž pálivé papriky jsou tropické a subtropické rostliny nesnášející mráz. Jsou to vesměs vzpřímeně rostoucí křovité trvalky, které mohou dorůst až do výšky půldruhého metru. Vysazují se do sponu 60 cm, pěstují se stejně jako klasické papriky, vyžadují však víc vody. Jejich zcela zralé červené plody jsou dlouhé, špičaté, tvarově i velikostně různé. Usušené a rozemleté je známe jako kajenský pepř.
Křovitou papriku si můžeme vypěstovat sami; na jaře ji vysejeme, přes teplé léto umístíme na vhodné místo na balkoně či v zahradě a na podzim ji opět přemístíme do světlé chladné místnosti, kde ji během zimy rozhodně nepřihnojujeme a jen velmi málo zaléváme. Na jaře keřík seřízneme a přesadíme do čerstvé výživné půdy. Protože lze rostlinu množit i řízky, odříznuté části tak najdou své uplatnění.
Jelikož jsou papriky tropické a subtropické rostliny, potřebují k růstu teplo, alespoň 21 °C, sluneční paprsky a pětasedmdesátiprocentní vzdušnou vlhkost. V našem mírném klimatu je pěstujeme především pod krytem. Venku musí být umístěny na chráněném, velmi teplém místě s živnou a dobře provzdušněnou půdou.
Semena se vysévají na jaře koncem března či začátkem dubna do výsevních truhlíků, které přikrýváme sklem nebo fólií. Vzešlé sazenice, které je možné již uchopit, se přepichují do jednotlivých malých květináčů a přibližně za jedenáct týdnů po výsevu je můžeme vysadit na zahradu do připraveného záhonu. Jakmile se rostliny uchytí, zaštípneme jejich vegetační vrchol, aby zesílily a rozvětvily se do pěkného keříku. Během růstového období pravidelně zaléváme a každé dva týdny přihnojujeme tekutým hnojivem, dokud se neobjeví plody, které jsou navíc značně dekorativní. Jakmile začnou dozrávat, přihnojování ukončíme. Některé papriky se sklízejí zelené, jiné je možné nechat zčervenat nebo zežloutnout; záleží na druhu. Zvlášť hodnotná je rajčinová paprika, která je kříženec mezi paprikou a rajčetem.
Rovněž pálivé papriky jsou tropické a subtropické rostliny nesnášející mráz. Jsou to vesměs vzpřímeně rostoucí křovité trvalky, které mohou dorůst až do výšky půldruhého metru. Vysazují se do sponu 60 cm, pěstují se stejně jako klasické papriky, vyžadují však víc vody. Jejich zcela zralé červené plody jsou dlouhé, špičaté, tvarově i velikostně různé. Usušené a rozemleté je známe jako kajenský pepř.
Křovitou papriku si můžeme vypěstovat sami; na jaře ji vysejeme, přes teplé léto umístíme na vhodné místo na balkoně či v zahradě a na podzim ji opět přemístíme do světlé chladné místnosti, kde ji během zimy rozhodně nepřihnojujeme a jen velmi málo zaléváme. Na jaře keřík seřízneme a přesadíme do čerstvé výživné půdy. Protože lze rostlinu množit i řízky, odříznuté části tak najdou své uplatnění.
ABC o papricePopularita papriky u nás vzrostla až po 2. světové válce. Oblíbené jsou papriky s různými náplněmi, papriky dušené s masem, plněné různými krémy či pěnami, paprikové polévky, ale i papriky syrové, zejména kapie, které jsou vhodné ke konzervování s olejem. Mezi všemi našimi zeleninami je paprika nejcennějším zdrojem vitaminu C, kterého má třikrát více než citron. Dále je zdrojem vitaminů B1 a B2, vitaminu E, karotenoidů, kyseliny askorbové, olejového dusíkatého kapsicinu a jiných látek. Vitamin C a karoten jsou nejvíce obsažené v čerstvých plodech; zatímco vitamin C se tepelnou úpravou asi z padesáti procent ztratí, u karotenu zjišťujeme jen nepatrnou ztrátu.
V kuchyni se papriky dají využít na stovky způsobů, snadnou a moc dobrou úpravu najdete zde:
Grilované papriky na dva způsoby
Grilované papriky na dva způsoby
