Zelené poklady I.

Ne všechny druhy stálozelených dřevin jsou odolné proti mrazům. Příkladem je brslen

V zahradách vytvářejí spolu s jehličnany kostru celé kompozice a jejich krása vynikne hlavně během zimních měsíců. Nádherné efekty vytvářejí stálezelené dřeviny i s dřevinami s barevnou kůrou nebo keři, které kvetou v prvních měsících roku.

Nižší odolnost proti mrazům
Listy stálezelených dřevin přetrvávají na rostlině déle než jeden kalendářní rok. Tyto rostliny často pocházejí z klimaticky mírnějších oblastí - ze zemí s mírnou zimou a ze stanovišť, která před mrazivým a vysušujícím větrem chrání kulisa vyšších jehličnatých dřevin. Většina stálezelených keřů není odolná proti silnějším mrazům, vyžaduje celoroční dostatek vláhy a během zimních měsíců i dokonalou ochranu před větry a promrznutím kořenového balu. Na slunném stanovíšti někdy během holomrazů listy rostlin spálí silné zimní slunce. Riziko poškození mrazem nebo zimním sluncem se zvyšuje, pokud se rostlina nachází na nevhodném stanovišti.
I letní sucho a teplo mohou některým druhům uškodit.
Skupina stálezelených dřevin je pro zahradu přínosem, jen pokud jsou vytvořeny vhodné podmínky pro jejich život. Kromě zohlednění důležitých klimatických činitelů je třeba dbát i na výběr vhodného druhu a kultivaru.

V kombinaci s jehličnany
Stálezelené dřeviny mají podobné nároky na pěstování jako jehličnany.
I proto se tato kombinace často využívá. Méně vhodné je jejich kombinování s opadavými keři. Při výběru stálezelených listnáčů se doporučuje vybírat druhy s kontrastním nebo jinak zajímavým olistěním tak, aby konečná skladba vysazených dřevin nepůsobila fádně. V malých zahradách vynikne spíše menší počet druhů v několika exemplářích než celá sbírka stále zelených rostlin. Pár exemplářů v malých skupinách, situovaných v rozličných částech zahrady, působí zajímavěji. Do malých zahrad se hodí pomalu rostoucí, zakrslé, sloupovité nebo kulovité formy. Je ideální, když se nižší druhy stálezelených listnáčů vysazují do popředí vyšších jehličnanů nebo jako jejich podrost. V Anglii jsou stále zelené dřeviny běžně součástí trvalkových a letničkových záhonů, některé druhy se uplatní i ve společnosti vybraných trvalek (skimie s kapraďorosty nebo funkií).

Oblíbená mahónie je s přibývajícím věkem atraktivnější, působivá akuba vytváří za ideálních pěstitelských podmínek i plody.

Všestranná mahónie
Na vytvoření souvislého porostu jsou vhodné mahónie cesmínolisté (Mahonia aquifolium), které se dokáží přizpůsobit téměř všem podmínkám. Mahónie dorůstají do výšky 1 m a šířky až 2 m, takže časem vytvoří husté a souvislé porosty. Jejich lesklé, trnité a na okrajích zubaté listy se na podzim zbarvují do bronzova, v případě kultivaru "Atropurpurea" velmi výrazně. Mají atraktivní žluté voňavé květy, uspořádané ve střapcích, a modré zajinovatělé plody. Mahónie Bealova (Mahonia bealii) je vyšší a o něco dekorativnější. Má až 40 cm dlouhé listy, a pokud je zima mírnější, již v únoru rozkvétá žlutými květy. Tento druh však není příliš otužilý, a aby v našich podmínkách dobře rostl, vyžaduje zimní přikrývku. Podobný efekt jako mahónie v zahradách vytváříi 1,5m vysoká skimie (Skimmiajaponica), pocházející z Japonska a Číny. Skimie má kožovité, celistvě okrajové a na rozdíl od mahónie nepichlavé listy. Kromě kompaktního habitu vyniká i plody, které na keřích zůstávají celou zimu. Nejkrásnější kultivary jsou "Kew Green" se světlehnědými květy, "Kew White" s bílými bobulemi a "Nymans" se svítivě červenými bobulemi. Plody se na keřích objeví jen tehdy, když vedle sebe vysadíme samčí a samičí rostliny. Skimie se výborně uplatní hlavně v malých zahradách. Nezabere mnoho místa, je zcela nenáročná a lze ji kombinovat s jehličnany i stálezelenými listnáči.Svítivě červenými plody nás v zimě může upoutat i exotičtější aukuba (Aucuba japonica "Variegata '), která má lesklé listy se žlutými skvrnami.

Klenotem zahrady může být i tento kultivar skimie.

Solitéry a souvislé porosty
Na okraji záhonů vyniknou nízké druhy stálezelených dřevin. Příkladem je brslen Fortunův (Euonymus fortunei), vytvářející hustý, poléhavý porost. Tento druh s kompaktním růstem má množství kultivarů s barevnými elipsovitými listy. Listy se zbarvují do červena (kultivar "Coloratus') nebo jsou bíle ("Silver či žlutě panašované ("Emerald Golď). Vyšší stálezelené keře velmi dobře vyniknou jako solitéry v trávnících. V zahradě může dominovat např. kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum), která pochází z Číny a dorůstá až do výšky 3 m. Tento rychle rostoucí a poměrně nenáročný druh má zajímavé tmavozelené, šedé plstnaté listy, ale také krásně kvete. Květní poupata se na keřích objevují již začátkem zimy. S mnoha stálezelenými dřevinami se můžeme setkat i ve vřesovištích. Klenotem vřesovišť může být kromě vřesů a vřesovců i kyhanka (Andromeda polifolia). Tento nízký polokeř s poléhavými větvičkami a úzkými listy vytváří souvislý hustý porost, v němž se v květnu objevují drobné bílé nebo růžové květy. Kyhanka na rozdíl od vřesů a vřesovců vyžaduje spíše vlhčí humusovitou půdu s kyselou reakcí a zimní přikrývku. Kyhance se habitem podobá libavka (Gaultheria procumbens). Rovnoměrný, přibližně 15 cm vysoký porost drobných kožovitých listů během celé zimy dekorují červené kulaté a jedlé plody. Tato rostlina se hodí na vlhčí místa ve skalkách a ve vřesovištích.

Stálezelený koberec
Pomocí stálezelených rostlin lze vytvořit i efektní "zelený koberec", který na extrémních stanovištích (ve svazích, pod vyššími a hustšími dřevinarní a na místech problematicky dostupných sekačkou) nahradí trávník. Pro tento účel je vhodný barvínek menší (Vinca minor), vysoký 15 cm. Barvínek vytváří z drobných kožovitých tmavozelených listů souvislé plochy. Na jaře zapůsobí jejich svět1ezelené pučící listy, ale i atraktivní modré nebo purpurové trychtýřovité květy. Kultivar "Variegata" vnese do stinných zahrad světlo svými žlutě panašovanými listy. Zajímavý, ale méně otužilý, je barvínek větší (Vinca major). Celoročně zelený, souvislý koberec lze vytvořit i pomocí pachysandry
(Pachysandra terminalis), která výborně snáší vlhké i suché půdní podmínky. Nádherně do zelena se však vybarvuje jen na polostinných místech v zahradě. Když se pachysandra rozroste, nevyžaduje žádnou péči. Bohaté zakořeňující se a stálezelené porosty vytvářejí i skalníky. Na pokrytí půdy jsou vhodné např. skalník Dammerův Cotoneaster dammeri) nebo skalník drobnolistý (Cotoneaster microphyllus). Všechny uvedené druhy mají bílé květy a množství dekoratívních drobných červených plodů, které jsou atraktivní, i když je přikryje první sněhový poprašek. Skalníky rostou na slunných i na zastíněných stanovištích. Pokud toužíte po stálezeleném šatu na některé ze zdí, nezapomeňte si v zahradě vysadit břečťan.

Převzato z časopisu Home 1/2005

Obsah nejnovějšího čísla časopisu Home najdete zde

HOME

HOME

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Reality

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Knihy

Tržiště zpráv

Virtuální prohlídky interiérů

ABSTRACT.CZ