Představit českému publiku pro nás vzdálený fenomén gejš a samurajů se přitažlivou formou podařilo PhDr. Alici Kraemerové, autorce výstavy "Gejša a samuraj. Půvab nebo udatnost." Na výstavě, která má po celé letošní léto svou reprízu ve výstavních prostorách brněnského Špilberku, navozuje atmosféru starého Japonska na 780 předmětů z bohatých sbírek Náprstkova muzea. Tato sbírka japonského umění, uměleckého řemesla a etnografického materiálu je největší ucelenou sbírkou celého Náprstkova muzea a v současné době obsahuje přes 22 000 kusů sbírkových předmětů.
Samurajové měli velmi podstatný vliv na japonskou společnost a kulturu po dlouhé období téměř 700 let (1185–1868). Byli to válečníci dvou extrémů. Na jedné straně bylo jejich prací zabíjet, na druhé straně byli vycvičeni, aby obdivovali krásu básní, květů i myšlenek. Jejich nejdůležitější zbraní a také jakýmsi odznakem byl meč. Symbolizoval jeho duši, čest, oddanost, poslušnost a ochotu k boji a byl uctíván jako posvátný předmět.
Náprstkovo muzeum má ve své sbírce unikátní ukázky japonského mečířství a mečových ozdob. Na výstavě se setkáme s ukázkami těch nejslavnějších signovaných čepelí, které byly restaurovány v roce 2009, a které pocházejí z dílen mistrů mečířů, jako byli Tama Mijajuki, Izumi no kami Kanemicu či Bišú Osafune Tadamicu. Dále je vystavena zbroj, vojenské klobouky, koňská sedla, boty i třmeny. Velká pozornost je věnována výjimečné sbírce mečových záštit nazývaných cuba, která byla jako celek v Čechách poprvé vystavena až na pražské výstavě v roce 2010. Tato unikátní kolekce mapuje rozličné školy, které se věnovaly výzdobě záštit.
Na rozdíl od samurajů začaly gejši bavit pánskou společnost teprve v polovině 18. století, přesto fenomén gejša dosáhl v zahraničí stejné popularity jako samuraj. Gejši svým způsobem určovaly styl společnosti. Oblékaly se podle poslední módy, byly vzdělané v různých druzích umění, a protože jejich klienty často bývali hodnostáři politického a veřejného života, uměly konverzovat i na tato témata a znaly mnoho z politického zákulisí. Každá gejša přísluší k tzv. domu nebo čajovně, která je hierarchicky uspořádaná. Dům vede „matka“ a gejši jsou si sestrami. Starší sestra je pak spíše učitelkou své mladší kolegyně a zároveň její přítelkyní a rádkyní.
Svébytný život gejš je na výstavě představen předměty pro ozdobu i pro denní potřebu, jako jsou čajové a jídelní soupravy, ale i soupravy kuřácké. Kolekce ozdob do vlasů představuje bambusové, slonovinové i dřevěné jehlice a dřevěné lakované hřebínky zdobené různými motivy. K udržení složitého účesu se pro spaní používaly podhlavníky, jejichž konstrukce byla ze dřeva a na podstavci byl připevněn měkký textilní polštářek válcovitého tvaru. Oděvem gejši bylo hedvábné kimono, jehož součástí byl pás obi. Kimona bývají většinou hedvábná s tkanými, vyšívanými nebo malovanými vzory. To vše je doplněno ukázkami dřeváků a sandálů, vějířů, slunečníků či deštníků, zhotovovaných z bambusových štěpin.
Profese gejši se často zaměňuje s profesí prostitutky. Ale hlavním úkolem gejš bylo naplňovat určité romantické představy samurajů, bavit společnost duchaplnou konverzací, zpěvem a tancem a pečovat o pohodlí návštěvníků čajoven zábavních čtvrtí.
Pohled do světa samurajů a gejš návštěvníkům přibližuje také výběr z obsáhlé kolekce japonské grafiky, která čítá v Náprstkově muzeu přes 7 tisíc exponátů. Vybraná kolekce typických barevných dřevořezů, včetně tzv. ósackých, doplněná závěsnými obrazy (kakemono) je zaměřena na ukázky prací, které vznikly v průběhu 19. století.
Fotografie: Muzeum města Brna