Určitě to znáte: Mezi dvěma skříňkami nebo mezi skříňkou a stěnou zeje již dlouhá léta neutěšená mezera, ve které se povalují vratné láhve, v horším případě pak hromada starých novin nebo utěrek. Výrobci kuchyňského nábytku sice nabízejí celou řadu skvělých řešení, ale váš výklenek je bohužel o kousek užší než jejich normované produkty. Skvělá příležitost pro náš časopis. Rozhodli jsme se, že tento problém jednou provždy vyřešíme, a přišli jsme hned na několik zajímavých nápadů, jejichž realizace je navíc levná a velmi snadná. Zaměřili jsme se na tři exemplární problémové případy, rozměry našich řešení se přitom dají snadno přizpůsobit vašim konkrétním požadavkům. Materiálem je ve všech případech klasická MDF deska: Je levná, dobře se natírá a přířez si můžete nechat provést přímo ve stavebním hypermarketu.
1. Na obě boční stěny zakreslete pozice zadní stěny, polic a čelních pažení. Vyznačte pozice pro předvrtání otvorů a lehce je zahlubte ostrým hrotem. Vrták pak nebude klouzat.
2. Postavte desky na rovnou podložku a všechny díly sešroubujte pomocí vrutů. Nezapomeňte předvrtat potřebné otvory.
3. Výšku a rozměry podstavce určete podle rozměrů podstavce vaší kuchyňské linky, barvu zvolte podle vlastního uvážení. Pozor: Nezapomeňte na dvoucentimetrovou mezeru pro připevnění koleček.
4. Když je vozík hotový a bezvadně jezdí, přišroubujte k němu čelní panel přiříznutý na potřebné rozměry. Panel se k vozíku přišroubuje ze zadní strany skrze přední stěnu.
Místo pro láhve: Malá vinotéka ze slepených MDF desek je zřejmě nejsnadnějším řešením. Bohužel se v tomto případě nevyužije celá hloubka skříňky.
ÚPLNĚ JEDNODUCHÁ SKŘÍŇ
Nepoužívaný průchod mezi dvěma místnostmi je ideálním prostorem pro zapuštění perfektní a stylové barové skříňky. Jestli se má nový bar bez problémů vejít do dveřní zárubně, záleží především na dvou věcech: Rozměry skříně musí být o 1 cm menší než vnitřní rozměry zárubně, což je důležité, aby se skříň vůbec dala do dveří zasunout. Skříň také musí být dokonale pravoúhlá, aby se její dvířka dala hladce zavírat. To se dá nejlépe zajistit pomocí pravoúhlé zadní stěny z bílé dřevovláknité desky, která se přitluče ke korpusu tak, aby byla v jedné rovině s jednou svislou a jednou vodorovnou hranou hlavního rámu skříně.
Při montáži by se skříň měla nejprve provizorně sešroubovat pomocí tenkých vrutů, aby se zjistilo, jestli se přesně vejde do stávajícího výklenku. Pokud všechno sedí tak, jak má, skřiň se opět rozmontuje, všechny její části se natřou zvolenou barvou a po zaschnutí se skříň opět smontuje dohromady - tenkrát se ovšem použijí o něco silnější vruty.
2. Druhou boční stěnu přiložte k první boční stěně, pečlivě na ni překreslete pozice polic a všechno sešroubujte dohromady.
3. Nosné díly nábytkových pantů se přiloží k vnitřním stěnám skříně pomocí vyměřovací šablony (součást výrobku) a pečlivě se přišroubují.
4. Zapuštěné části pantů se zasunou do otvorů, které se vyvrtají pomocí speciálního děrovacího vrtáku o průměru 26 mm. Otvory vyvrtejte, zasuňte do nich panty, vyrovnejte je do vodorovné polohy a označte si polohy otvorů pro vruty. Panty se definitivně přišroubují až po nalakování všech částí skříně.
V horní barové skříňce se otvory pro držáky polic vyvrtají nejméně ve třech úrovních, aby byla zaručena dostatečná flexibilita nábytku. Umělohmotné držáky z plastu o tloušťce 5 mm poskytnou skleněné polici dostatečnou oporu a stabilitu.
MALÝ BRATŘÍČEK
Nejjednodušší ze všech nápadů: Mezi šatní skříň a stěnu se umístí částečný korpus skříně s dvířky, za kterými zmizí neskladné žehlicí prkno, stejně jako tam mizelo předtím -
tentokrát však nebude vidět. Kromě toho se dvířka dají opatřit držákem na žehličku z kousku gumového lanka (viz foto 3 dole), který se umístí tak, aby se na žehličku dalo pohodlně dosáhnout. Podstavec by měl být o něco kratší než šířka skříně, aby se vedle něj vešla původní podlahová lišta. Nebudete pak muset nic zdlouhavě tvarovat a přiřezávat. Výška podstavce je stejná jako u stávající šatní skříné. Dveře klasické dvoumetrové šatní skříně by měly být k boční stěně přimontovány nejméně třemi nábytkovými panty. Prvni a poslední pant by od vodorovných hran dveří měl být vzdálený zhruba 10 až 15 cm, prostřední pant umístěte přesně doprostřed. Hmotnost dveří se tak rovnoměrně rozloží na celý korpus skříně a samotné dveře tak lépe vydrží v dokonale svislé poloze.
1. Korpus se jednoduše sešroubuje z MDF desek, vyrovná se ve výklenku a přišroubuje se ke zdi pomocí hmoždinek.
2. Při montované dveřní panty se dají pomocí stavěcích šroubů nastavit tak, aby dveře přesně přiléhaly ke korpusu skříně a byly dokonale rovnoběžné s hranou sousední skříně.
3. Na vnitřní stranu dveří se pomocí dvou mosazných šroubovacích oček připevní kousek pružného gumového lanka, které poslouží jako věšák pro žehličku. Polici ve skříni uložte tak, aby žehlička při zavírání dveří nenarážela do její přední hrany.
Rozměry korpusu vyplývají především z rozměrů stávající šatní skříně. Proměnnou veličinou je pouze jeho šířka. Na výrobu korpusu takto malé skříně bohatě stačí MDF desky o tloušťce 16 mm.
MDF S FOLIÍ
MDF desky se ve všech běžných tlouštkách (v našem případě 16 mm) prodávají nejen se surovým povrchem, ale také ve fóliovaném provedení. Fólie přitom slouží jako jakýsi základový nátěr a MDF se tak díky tomu dá bez jakýchkoli příprav natírat rovnou finální barvou. Problém se savými hranami však přetrvává i u tohoto materiálu. MDF desky potažené základovou fólií sice vypadají poměrně slušně, ale měly by se v každém případě natřít. Půvab fólie se totiž časem nezadržitelně vytrácí. Fóliované MDF desky se prodávají pouze ve specializovaných obchodech. Ceny: zhruba 450 Kč/m2 (asi o stokorunu na m2 více než klasické MDF desky).
KOLEČKA
Náš vozík do kuchyňské linky by se měl opatřit dřevěnými kolečky s osou. Ta se totiž vzhledem ke své malé tloušťce dají upevnit po stranách podstavce a navíc mají díky kovovým osám vyšší nosnost. Gumové obutí koleček zajistí zcela bezhlučný chod vozíku.
Převzato z časopisu Udělej si sám 6/2008
