Funkce – v tomto ohledu je třeba povšimnout si vyváženosti rozměrů a hlavně hloubky dřezu. Ve většině případů bývá hloubka dřezu nedostatečná, nejčastěji u dřezů nižších cenových kategorií prodávaných zejména v supermarketech. Hloubka dřezu, má-li správně plnit funkci a nestříkat na linku a podlahu, by měla být mezi 19 až 25 centimetry. Mycí centrum by mělo být položeno o něco výše než ostatní pracovní plochy. Odborníci doporučují zpravidla o 10 cm. Pokud u něj stojíte ve vzpřímené poloze, měli byste na dno položit dlaň.
Materiálová provedení – každý z materiálů má své pro a proti. Zatímco nerezové dřezy jsou cenově dostupnější, kamenné nabízejí více barevných a tvarových variant a bývají odolnější proti poškrábání. Nerezové dřezy se vyrábějí buď ze silně pochromovaného niklu, nebo z ušlechtilé nerezové oceli, tzv. chromniklu (dobrou kvalitu zajistí označení CrNi 18/10). Takové dřezy jsou velmi odolné vůči louhům a kyselinám, dejte si však pozor při čištění, protože kov se velmi snadno poškrábe přípravky obsahujícími „písek“. Při koupi podezřele levných dřezů v hobbymarketech si vyzkoušejte, zda je materiál dostatečně silný (síla plechu by měla být 0,9 až 1 mm). Když totiž do jeho okraje vsadíte baterii, neměl by se při manipulaci prohýbat. Prakticky všichni velcí výrobci dřezů nabízejí kromě klasických nerezových i dřezy z umělého kamene. Jedná se o mletou žulu nebo křemičité písky, které se míchají s pojivy na bázi akrylátů a samotná kamenina zaujímá ve směsi asi 80% podíl. Umělý kámen je oblíben pro širokou škálu barev a vynikající vlastnosti, má vysokou odolnost vůči teplotám (až 280 °C), stálobarevnost, snadno se udržuje, je neporézní – nenasákává a je otěruvzdorný.
Údržba a trvanlivost – při výběru dřezu dbejte, aby neměl zbytečná žebrování, ostré rohy, hluboké drážky atd. To vše vám znesnadní čistění.