Samozřejmě situace je zlomová. Finanční krize dopadla, ztížil se přístup k hypotečním úvěrům a poptávající se již obávají ztráty zaměstnání, proto se do dlouhodobého zadlužování nehrnou. Bydlet se ovšem musí. Proto mnozí svůj zájem opírají do pronájmů. Na druhou stranu nabízejícím jen velmi pomalu dochází, že v tuto chvíli jsou požadované ceny za byt či dům značně přestřelené.
V tomto směru ovšem krize může pomoct. Už rok se diskutuje – například u panelových sídlišť – že nabízené ceny se míjejí s poptávkou. A k mohutným poklesům cen zatím nedocházelo. Nemůže být právě krize oním kýženým srovnávacím motorem? Nabízející půjdou s cenami dolů – budou muset, jinak svého kupujícího nenaleznou. Pro každého poptávajícího jde o dobrou zprávu. Ale i pro nabízející, protože snížení cen povede opět k rozhýbání realitních obchodů a oni vlastněnou nemovitost skutečně prodají.
Krize místo legislativy
A v neposlední řadě krize pročistí i samotné podnikání na realitním trhu, kde doposud kdokoli mohl dělat cokoli. Tato svoboda podnikání totiž nijak veselá není. Zvlášť v kontextu faktu, že obchody na realitním trhu se realizují minimálně ve stotisícových, velmi často i milionových částkách. Tento obor je navíc informačně velmi náročný - a nejen díky právní problematice i velice komplikovaný. Přesto současná legislativa nestanovuje žádné znalostní minimum, které by zájemce o takovou práci měl mít, žádné minimum služeb, které by realitní kancelář za účtovanou provizi musela odvést. A podle toho to leckdy i vypadá.
Samozřejmě nejde jen o ne vždy příznivou image celé branže, ale především o poškozené, kterých je vinou neprofesionálů stále více než dost. Většina velkých realitních kanceláří po zpřísnění pravidel volá už řadu let. Ale výsledek je stejný jako ono okřídlené tlučení hlavou o zeď.
Krizi pravděpodobně nemalá část realitních kanceláří nepřežije. Uspějí jen silní a připravení. Když trh nepročistily přísné legislativní podmínky, možná jej upraví krize.