Vše v jednom prostoru

Co bylo, bylo

Původně byla hned za vchodovými dveřmi do bytu poměrně dlouhá uzavřená chodba. Z ní vedly dveře do kuchyně, záchodu, pokoje a koupelny. Velmi nepraktické bylo, že do zadního pokoje se dalo dostat pouze přes některou místnost - buď přes koupelnu, nebo přes přední pokoj. Asi nejtragičtějším místem celého bytu byla malá a navíc průchozí koupelna, obložená robustní tmavohnědou keramikou.

Přestavba neboli přebourání

Byt však změnil majitele a mladé dvojici chodbičky a brlůžky vůbec nevyhovovaly. Chtěli více místa a více světla. A tak jednoho hezkého rána nastoupilo sedm chlapů a pustili se do bourání. Na radikální rekonstrukci si noví majitelé vyhradili tři týdny a fáze destrukce šla malé stavební firmě opravdu od ruky.

Jelikož noví majitelé chtěli byt zbavit zbytečných stěn a prosvětlit, možná by se jejich rekonstrukce neměla nazývat přestavbou (od slova stavět), ale spíše přebouráním (od slova bourat). Zbouráním několika příček vznikl na místě pokoje, koupelny a části chodby poměrně velký prostor, který by měl poskytnout dostatek místa na všechno, co člověk přes den v bytě potřebuje - měl by být obývákem, kuchyní i jídelnou, mělo by zde být místo na práci, setkání s přáteli i odpočinek. Radikální změnou k lepšímu bylo i přemístění koupelny, která se "přestěhovala" do bývalé kuchyně. Obě potřebují přívod vody a odpad, a tak byla možná jejich výměna. Omezením byl pouze plyn, jehož překládka může způsobit jisté komplikace, ale v tomto případě ho na vaření nehodlali používat - zvolili si elektrickou varnou desku i troubu, a tak žádné problémy nevznikly. Výměnou místa získaly kuchyň i koupelna. V obou místnostech je více světla a prostoru a ta první se dostala přímo do centra dění a bydlení.

Z housenky motýl

Po rekonstrukci je dojem z bytu přesně opačný než před ní - na místě uzavřených kamrlíků a chodbiček vznikl velký otevřený a světlý prostor. Vstupní chodbu již člověk ani nevnímá jako chodbu, protože je mnohem kratší a otevírá se do širokého obytného prostoru. Ten plní díky logickému uspořádání nábytku hned několik funkcí - jeden kout je věnován vaření, druhý odpočinku a třetí práci. "Pracuji doma, takže když ráno přijdu do obýváku, jsem vlastně zároveň v práci. Při rekonstrukci bylo pro mě nejdůležitější vytvořit jeden velký prostor, v němž mohu pracovat i odpočívat. Hlavně abych se cítil dobře a pohodlně, protože tu trávím podstatnou část dne," říká o cíli i důvodu rekonstrukce domácí pán.

Postranní obytné místnosti dominuje zářivě červená stěna. U ní je pracovní místo s notebookem, naproti zase pohodlná sedačka ze světlé kůže. "Červená je prý agresivní barva, ale na mě působí příznivě," zdůvodňuje volbu barevnosti majitel. Namísto klasického televizoru je na červené stěně plátno, na které se promítá obraz z videoprojektoru. (Podmínkou dokonalého obrazu je dokonalé zatemnění, proto jsou na oknech vnitřní žaluzie i vnější rolety.)

V celém prostoru nenajdete žádný zbytečný nábytek, žádné "obývákové sestavy" ani velké skříně. Vše potřebné se totiž vejde do dvou postranních šatníků v ložnici. Díky světlým živým barvám a minimu nábytku působí obývák mimořádně prostorně a optimisticky. Člověk má pocit, že by se tu dalo tancovat.

Koupelna

Nová koupelna je opravdu příjemná místnost a na rozdíl od té původní vyjadřuje již svou barevností a zařízením kladný vztah k vodě a hygieně. "Je to přesně ten typ koupelny, v níž si může člověk z praktické očisty a zušlechtění těla udělat zároveň zážitek povznášející duch.Odpoledne kolem čtvrté svítí slunce přímo do vany a to je paráda. I když jsem se vlastně v té době do vany ještě nedostal (smích). Od té doby, co máme sprchový kout, už se jen sprchujeme. I barva stěn se změní, když sem zasvítí sluníčko," s nadšením vysvětluje domácí pán."Původně jsme chtěli umístit do rohu půlobloukový sprchový kout se skleněnými stěnami, ale nakonec jsme si vybrali luxfery. Jsou velmi elegantní, snadno se čistí a stály nás asi třetinu toho, co původně plánovaný sprchový kout." Originální dřevěná stěna, u níž stojí umyvadlo, ukrývá místo na ručníky a župany (jsou po ruce při vystupování ze sprchového koutu), i odkládací prostor na špinavé prádlo a kosmetiku. Tomu se říká spojit hezké s užitečným.
Na místě bývalé spíže je jakási miniprádelna, v níž je za dveřmi decentně ukryta nejen pračka, ale i sklad chemikálií. Vejdou se sem prací prášky a čistidla, nějaké to nářadí... zkrátka věci, které se v domácnosti hodí, ale většinou se v bytě těžko hledá vhodné místo na jejich uložení.

Podlahy

Byt je ve starém domě a dřevěné podlahy zde byly vyhotoveny tradičně - na strop se uložily trámy a mezi ně se nasypala stavební sut (někde se dávala i škvára). Na trámech byl záklop z desek a na ty se přitloukly dřevěné vlysy (lidově nazývané i parkety). Takováto dřevěná podlaha byla sice pružná, ale při každém kroku se z ní spárami dostávala do místnosti špína a roztoči. Obyvatelé si potom jen stěžovali na prach a bojovali s alergiemi. Radikální rekonstrukce podlah - i když neplánovaná - byla bez diskusí.

Nášlapnou vrstvu přitom zachovali v takovém rozsahu, jak jen bylo možné. Původní bukové vlysy vyndali, nalepili na vyrovnaný podklad (samonivelizační hmotu) a přebrousili. Parkety už mají něco za sebou a tak, ačkoli jsou z poctivého dřeva a svrchu důkladně zbroušené, na okrajích jsou někde vidět tmavé fleky - ty se však nedaly odhalit před uložením a zbroušením parket. I když nevyrovnanou barevnost lze odstranit chemickým bílením, toto řešení majitelům bytu nevyhovovalo. Všechny parkety tak sice získají stejnou barvu, ale ztratí svou přirozenou různorodost. A na podlaze z přírodního dřeva je hezké právě to, že každá parketa je jiná, má svou kresbu i vlastní barevnost.

Zima, zima, teplo, teplo...

Byty v přízemí a v posledním poschodí jsou největší plochou ve styku s exteriérem, a tak se nejvíce ochlazují (nebo přehřívají). Zrekonstruovaný byt je přímo pod krovem, ale podkroví je neobývané, takže izoluje mnohem méně než obývaný prostor a v bytě se projevuje efekt okraje - v zimě je tu zima, v létě zase příliš teplo. "Lituji, že jsme si nedali udělat samostatné topení. Původně jsem si myslel, že v nejvyšším poschodí bude nejtepleji, ale to je jen částečná pravda. Nejtepleji tu je, ale jen v létě. V zimě je tu nejchladněji. Když mrzne, ta zima shora je cítit v celém bytě. Kdybychom měli vlastní topení, topili bychom tehdy, když chceme, a tolik, kolik potřebujeme. Když už se tu bouralo, mohl se osadit i kotel, ale jednak jsme si tento problém neuvědomili, protože jsme tu předtím nebydleli, a jednak nebylo dost času na zařízení všeho potřebného." Další možností, jak vyřešit problém se zimou a s přehříváním, je zateplit strop (respektive podlahu podkroví), což je však poměrně nákladné, nebo počkat, než si podkroví někdo adaptuje na bydlení.

Díky jihozápadní orientaci oken je tu v létě odpoledne pořádné horko, proto si noví majitelé nechali nainstalovat nástěnnou klimatizaci. Při jejím používání je však zapotřebí být opatrný, protože velké teplotní rozdíly mezi klimatizovanou místností a exteriérem (nebo neklimatizovanými prostory) působí na člověka velmi nepříznivě. "Klimatizace se montovala, až když byl celý byt hotový". Už se nám nechtělo absolvovat další bourání, tak se vedení tahalo po povrchu a jen se obložilo. Ale nyní nám to překáží, mohli jsme ho dát raději zabudovat."

V rekordním čase

I když se mi vzhledem na rozsah přestavby zdál termín tři týdny opravdu krkolomný, přece jen se ho podařilo majitelům (a hlavně stavební firmě) dodržet. Za ten čas dokončili hrubou rekonstrukci - vybourali a přestavěli všechny příčky, udělali vodo- a elektroinstalace, omítky, podlahy a obklady. Téměř hotová byla i koupelna a záchod (jen sprchový kout a nábytkový prvek s umyvadlem se dodělávaly později). Potom zbývalo už jen nakoupit nábytek a zařízení a dokončit několik detailů. Zabudovat to, co už bylo nakoupeno, nebyl problém, větší komplikace nastaly až při zařizování nábytkem a dokončování. Při objednávce se dohodnutý termín dodání tři až čtyři týdny nejednou natáhl na dva až tři měsíce. A vysoké zálohy zůstávaly blokovány ve firmě i přes nesplněný závazek.

"Zdá se, že rekonstrukce i zařizování jdou ze začátku mnohem snáze a rychleji. Když se vše blíží k dokončení, poslední drobnosti se dolaďují čím dál obtížněji. Například věšák do předsíně vybíráme už pořádně dlouho a stále se nedokážeme rozhodnout. Mělo by to být něco zajímavého, protože to je první, co v bytě uvidíte."

Z pohledu stavebníka

"S odstupem času si myslím, že rekonstrukce proběhla v podstatě podle našich představ. Samozřejmě, přestavba bytu není koupě televizoru, který si přinesete z obchodu domů, strčíte do zástrčky a stisknete tlačítko. Musí se to brát jako stavba. I zde se během práce objevily takové věci, které člověk nemohl předpokládat. Například to, v jakém stavu byly podlahy. Původně jsem si myslel, že parkety se přebrousí, přelakují a hotovo, ale když je začali při bourání zdí rozebírat a viděli jsme těch patnáct centimetrů špíny pod povrchem... To se nedalo nechat tak. Raději jsme všechny podlahy vyndali a udělali nanovo. Ale všechno se vyřešilo. Když se staví, tak záleží na tom, jak se k tomu člověk postaví.

Nakonec všechno dobře dopadlo, ani sousedé se příliš nezlobili. Pravda je, že jsme na ně brali ohled - pracovalo se maximálně do pěti hodin, abychom je večer nerušili hlukem, po práci se vždy všechno uklidilo a umyly se schody. No, přežili jsme to, i sousedé nás zdraví..."

Kritika do vlastních řad

"Co se nepodařilo? Skutečně mi překážejí asi jen praskliny nad dveřmi do ložnice. Zřejmě to způsobila výměna zárubní - po vysazení staré zárubně se cihlové zdivo nad ní asi uvolnilo a nyní pracuje. Možná bylo zapotřebí příčku rozebrat a cihly znovu spojit maltou, ale kdo to mohl předpokládat a kdo by to dělal, když nemusí? Stále dokola se praskliny opravují a vždy znovu stěna popraská, nepomáhají ani síťky pod omítkou, ani silikon. Zbývá ještě vyzkoušet pružné omítky. Kdybych dělal rekonstrukci bytu ještě jednou, asi bych se lépe připravil. Tady ale muselo jít všechno velmi rychle, protože jsme neměli kde bydlet. Například výměna oken a dveří nebyla logisticky zcela zvládnuta," přiznává domácí pán. "Výsledek je fajn, jen cesta k němu mohla být jednodušší. Ale to už je daň rychlé rekonstrukci." Okna se měnila velmi pozdě až když bylo všechno ostatní hotové. S odstraněním starých oken bylo spojeno i bourání zdiva a s osazováním nových dřevěných eurooken zase zdění, což samozřejmě znamenalo další várku prachu a špíny v již téměř dokončeném bytě.

"Ani s dveřmi jsem to neměl úplně promyšlené. Nechal jsem původní záchod i s dveřním otvorem, ale neuvědomil jsem si, že má atypický rozměr a ostění. Starému otvoru se musely přizpůsobit nejen nové dveře na záchod, ale i dveře sousedící koupelny - protože jsou těsně vedle sebe, měly by být stejné. Takže se nakonec musely všechny dveře dělat na míru. Kdybych byl přemýšlel a rekonstrukci plánoval déle dopředu, asi bych to udělal tak, aby se daly použít typizované prvky, které jsou mnohem levnější. Ještě že jsem sehnal šikovné truhláře, kteří nebyli příliš drazí."

Celá rekonstrukce stála přibližně 400 tisíc korun bez nábytku a zařízení, započítány jsou jen zabudované věci. "Samozřejmě, dalo by se to udělat i levněji, i dráž - všechno závisí na materiálech, které si vyberete," dodává majitel bytu.

Technické údaje:
Realizace stavebních prací: O.K.Stav, s.r.o.
Kuchyňská linka a nábytek: firma Luhos, www.drevomade.sk
Okna a dveře: Molly plus, s.r.o., Vozokany
Vestavěné šatníky: Viador
Sanitární keramika: umyvadlo Hatria, vana RIHO, JOPA Převzato z časopisu Home 11/2004