Vila Tugendhat

Foto: Jan Hanuš

Foto: Jan Hanuš

Historie domu

Když si v červenci roku 1928 Fritz Tugendhat bral Grete Löw-Beerovou, byla to společenská událost prvořadého významu. Grete i Fritz pocházeli z těch nejbohatších židovských rodin nejen v Brně, ale v tehdejší Československé republice. Jejich rodiny podnikaly v cukrovarnictví, cementářství a hlavně v textilním průmyslu, což tehdy byla velmi prosperující odvětví. Brnu se tenkrát říkávalo „moravský Manchester“ díky špičkovým textilkám. A to už od druhé poloviny 19. století. Kdo si dnes na to vzpomene?!

Ludwig Mies van der Rohe


Manželé Tugendhatovi se rozhodli, že si postaví dům na pozemku, který Grete dostala od svého otce. Jednalo se o horní část parcely nad vilou Löw-Beerových v brněnských Černých Polích, odkud se naskýtal úchvatný výhled na moravskou metropoli.

 

Při výběru architekta zapracovala náhoda. Ještě před svatbou navštívili Grete s Fritzem v Berlíně dům historika umění Eduarda Fuchse, tak zvaný Perlsův dům – rané dílo Ludwiga Miese van der Rohe z roku 1911. Okouzlil je natolik, že autora ihned pozvali do Brna. Miese přijel v září roku 1928, tedy krátce po jejich svatbě, a oba je svými názory oslnil. Manželé se bez váhání rozhodli svěřit projekt svého domu právě jemu.

 

//cdn.bydleni.com/rimport/img/0710/2/mies2.jpgMies van der Rohe byl nezpochybnitelnou autoritou, jedním z nejvýznačnějších architektů té doby a posléze i ředitelem respektované architektonické školy Bauhaus. Traduje se, že jeho chování bylo odměřené. Fotografie, které se dochovaly z doby, kdy pobýval u Tugendhatových v Brně, to dokládají. Stojí u prosklených oken, kouří doutník a tváří se velmi nekompromisně. Problémy ve vzájemné komunikaci mezi Tugendhatovými a slavným architektem však nevznikaly, mimo jiné i proto, že mu bezmezně důvěřovali. Ostatně, přání vzdělaných manželů byla ve vzácném souladu s trendy tehdejší moderní architektury. Chtěli ve svém domě vytvořit jiné prostředí, než v jakém vyrůstali. Toužili oprostit se od veškerého dekorativismu, deček, váziček. „Měli představu, že jejich dům bude prostoupený světlem, bude prostorný a otevřený,“ vyprávěla mi ing. arch. Iveta Černá, která mě jako vedoucí zdejšího pracoviště Muzea města Brna a velká znalkyně této jedinečné stavby po vile provázela. Slavný architekt je v jejich názorech ještě utvrdil. „Potom nám ( Mies ) vyložil, jak důležité je právě v moderní architektuře téměř bez ozdob a ornamentu užití ušlechtilého materiálu a jak to dosud bylo zanedbáváno, například také Le Corbusierem,“ vzpomínala později Grete Tugendhatová.

 

Mimochodem, jedním z hlavních důvodů, proč tak slavný architekt, jako byl Mies van der Rohe, přijal zakázku z Brna, byl i výhled, který se z budoucí vily měl otevřít na město. Katedrála sv. Petra a Pavla, kostely sv. Michala, sv. Jakuba a sv. Tomáše, hrad Špilberk – nejvýznačnější historické dominanty moravské metropole tu máte jako na dlani.

Projekt byl hotový za poměrně krátkou dobu. Mies van der Rohe se totiž už za své první návštěvy v Brně dozvěděl, že byl vybrán jako hlavní architekt německého výstavního pavilonu na světové výstavě v Barceloně, což byla jeho další výrazná prestižní stavba. Obě budovy pak projektoval více méně paralelně. Samotná stavba vily Tugendhatových trvala pouhých čtrnáct měsíců. („Je to neuvěřitelné, když si uvědomíme, že plánované restaurování objektu a jeho stavební rehabilitace nebudou trvat méně než dva roky,“ podotýká architektka Černá.) Stavbu realizovala za autorova dozoru v letech 1929 až 1930 brněnská stavební firma Moritz a Artur Eislerovi ve spolupráci s dalšími jedenácti specializovanými firmami.

Zvláštní dům


„Postavil zvláštní dům,“ říká moje průvodkyně, která tu tráví v malé kanceláři celé dny a večery a je s vilou dokonale sžitá. „Mies van der Rohe tu uplatnil princip volně plynoucího prostoru. Dokonce se stalo, že když tento slavný architekt ukazoval manželům Tugendhatovým první projekt domu, podivovali se, co znamenají ony malé křížky na půdorysu. Byly to později proslavené svazkové sloupy, které jsou ze čtyř pronýtovaných ‚L‘ profilů. Díky tomuto volnému půdorysu mohl architekt otevřít dvě plně prosklené zahradní fasády hlavního obytného podlaží včetně zimní zahrady. Křížové profily použil Mies i v barcelonském pavilonu. Nosnost a současně subtilitu si ostatně ověřil již za první světové války, kdy se svou jednotkou na Balkáně zodpovídal za výstavbu mostů a jiných inženýrských staveb. Tehdy si vyzkoušel vlastnosti ocelových konstrukcí, a proto si dovolil tuto technologii použít ve dvou tak význačných stavbách, jako byly barcelonský pavilon a tato vila.“


Dům je zasazen do jihozápadně orientovaného svahu. Vstupní podlaží se netváří nijak honosně. Je velmi puristické. Však je také řada návštěvníků mine bez povšimnutí a musejí se vracet. „I proto, že tvář tohoto patra je obrácena na sever. A protože je nejvýše z celé budovy, je i podlažím ložnicovým, rozděleno na sekci dětskou a rodičovskou.“ Stojíme na dětské terase a architektka Černá popisuje: „Z historických fotografií víme, že kovová pergola byla porostlá psím vínem, byl tu dětský bazének, pískoviště, lavička obrostlá růžemi a podél východní stěny byly umístěny žardiniéry se vzrostlými jehličnany. Paní Grete ve svých pamětech píše, že na této terase rodina vlastně žila a pro děti – společně se zahradou – tu byl vytvořen skutečný ráj.“


Dětskou sekci tohoto podlaží tvořila ložnice nejstarší dcery Hanny a pokoj chlapců Ernsta a Herberta, a pokoj guvernantky – přítelkyně rodiny. Rodičovská sekce – to byly dvě ložnice, paní Grete a pana Fritze. Všechny ložnice byly poměrně malé a ke každé sekci patřila vlastní koupelna. Co se týče interiérů nejvyššího patra, zaujmou monumentální dveře. Sahají až ke stropu, mají dubové jádro opláštěné palisandrem a zebranem. Na podlaze také nepřehlédnete důmyslné zarážky, které zabraňovaly, aby se dveře při průvanu samy zavřely.

Fotografie, které zná celý svět

Dominantní krása, která každého oslní, to je hlavní obytné podlaží, neuvěřitelně vzdušné zejména díky tomu, že celá konstrukce domu je odlehčená. Je tvořena dvaceti devíti nosnými ocelovými pilíři, které byly speciálně vyrobeny z berlínské oceli. Jsou opláštěny tvrdochromem s vysokým leskem, dodnes původním. Toto reprezentační podlaží je v pohledu z ulice prvním suterénem, do zahrady je to druhé patro. Jeho dvě stěny jsou zcela prosklené. „Nikde tu nevidíte žádné radiátory ani jiné přídavné prvky. Je tu důmyslný klimatizační systém, projevující se pouze průduchy ve stěnách nebo podlahovou štěrbinou umístěnou podél zimní zahrady,“ říká moje průvodkyně. Když se pohybujeme amfiládou sloupů, míjíme dvě plně otvíratelná okna a ona pokračuje: „Dodnes se sem architekti z celého světa jezdí dívat na tato okna sahající od podlahy ke stropu. Jednotlivé tabule mají třikrát šest metrůa můžete je polohovat, pootevřít nebo celé zasunout do podlahy. Každé toto elektricky ovládané okno má svůj ‚pokojíček‘, zvláštní strojovnu o patro níže.“


První část obytného prostoru, který má úctyhodnou plochu 223 metry čtvereční, zaujímá jídelna ohraničená půlkruhovou stěnou původně z makasarského ebenu, pocházejícího z malajského ostrova Celebes, stejně jako knihovna. Dále je tu vstupní prostor, hudební kout a větší společenské posezení, které od pracovny s knihovnou a bridžovým stolkem dělí onyxová stěna sestavená z pěti desek silných jen sedm centimetrů. Ta pochází z pohoří Atlas v Maroku. „Ta stěna má zvláštní schopnost,“ upozorňuje mě architektka Černá. „Když jsou v zimě stromy na zahradě bez listí a slunce opisuje nižší oblouk, sluneční paprsky pronikající proskleným průčelím a prozařují onyxový kámen, který se v knihovně a pracovně zbarví do oranžových až tmavorubínových odstínů.“ Však také Fritz Tugendhat napsal: „Když tyto prostory a všechno, co v nich je, nechám na sebe působit jako celek, potom shledám zřetelně: je to krása – je to pravda.“

Celý tento dům je tak zvaný Gesamt­kunstwerk, tedy ucelené architektonické dílo. Mies van den Rohe byl nejen autorem projektu vily a zahrady kolem, ale byl rovněž tvůrcem nábytku a veškerých dalších designérských prvků v domě. Své spolupracovníky si vybíral velmi pečlivě. Na projektu a realizaci zahrady spolupracoval s brněnskou architektkou Grete Roder-Müller, na návrzích nábytku, textilu a jejich dokonalého barevného sladění s německou designérkou Lilly Reich. Každý typ nábytku ve vile má své jméno. Židle a křesla, nesoucí názvy Barcelona, MR 20 – Stuttgart, Tugendhat anebo Brno, byly převážně navrženy přímo pro tuto vilu. Muselo to být velmi elegantní, když tu povlávaly závěsy ze šantungového hedvábí v stříbrošedé a temně černé barvě, říkám si. „Nábytek i po skoro osmdesáti letech splňuje požadavky na moderní design,“ říká architektka Černá. „Návštěvníci však někdy bývají zklamáni, že jsou v tak moderním a nadčasovém domě. Očekávají historické prvky a neuvědomují si, že tato vila je už prababičkou moderní architektury. Je 77 let stará!“

Jak se žilo ve vile


Tugendhatovi vedli poměrně skromný, uzavřený rodinný život. Jednou, dvakrát ročně pořádali ve vile velký bridžový turnaj. Výtěžek z něj býval určen pro Ligu za lidská práva, která pomáhala uprchlíkům z nacistického Německa a ve které se Greta Tugendhatová angažovala. Někteří z těchto uprchlíků byli ve vile hosty.

Proč byla vila tak drahá?


„Samotný dům je dnes nejen neobyčejně cennou památkou architektonickou, ale i technickou,“ vysvětluje architektka. „Je to ‚ocelový‘ dům. Má, jak jsme zmiňovali, ocelový skelet, ocelové rámy oken. Na svou dobu byl neobyčejně pokrokově vybaven – najdeme tu elektrické spouštění oken, klimatizaci, fotobuňku při vstupu, což v té době bylo velmi ojedinělé. Exkluzivita nebyla vyjádřena pouze drahými použitými materiály, ale i mimořádným technickým nadstandardem.“ V suterénu, tedy v technickém podlaží, si prohlížíme strojovny. Připadám si tu jako v podpalubí lodi. „Architektura není jen příběh a tvar, je to také technologie, konstrukce samotná.“

V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
- o technických zařízeních
- i o setkání Klause s Mečiarem

19.10.2007 | Václav Žmolík
  • Xantypa - časopis nabitý lidmi

    Moderní časopis má také svoji internetovou podobu. Nabízí všem příjemné a kultivované čtení o společnosti a lidech, o kterých se mluví.


BYDLENI.CZ Internetový magazín o bydlení a životním stylu. Byty a reality. Katalog firem, produktů a služeb.

REDAKCE BYDLENI.CZ: Kotlářská 5, 602 00 Brno; tel.: 532 154 444; info@bydleni.cz
Provozovatel serveru: ABSTRACT s.r.o.; Kotlářská 5, 602 00 Brno; info@abstract.cz; Tel.: 532 154 444