Knížka Magická kuchařka aneb Čarování v kuchyni spolupracovníka naší redakce Oty Dvořáka obsahuje i několik desítek receptů, především se ale zabývá pradávnými okolnostmi a praktikami přípravy jídla, z nichž mnohé přetrvaly do dnešních dnů. Autor se vrací ke starým kuchyňským rituálům, aby nám osvětlil jejich smysl a připomněl, že energii, kterou nám jídlo předává, načerpalo z přírody, s jejímiž dary bychom měli zacházet s úctou.
Jarní zelinky
Jakmile na jaře roztál sníh a v hřejivých paprscích slunce se začaly klubat na svět zelené prstíčky bylin a trav, vyrážela vládkyně černé kuchyně na první lov. Rituální pojídání jarní zeleně bylo oslavou návratu plodivých sil; racionálně ho lze samozřejmě vysvětlit naléhavou potřebou vitaminů po dlouhé zimě, kdy se konzumovala jídla z uskladněných a sušených potravin. Jenže světlá jarní zeleň má v sobě ještě další energii, kterou už nelze vyjádřit chemickým rozborem. Jen se podívejme na tu úžasnou sílu, s jakou křehký stonek dokáže prorazit ztvrdlou hlínou, kamením nebo dokonce betonovým chodníčkem či uválcovaným asfaltem cesty. Později už svou energii věnuje květům a plodům, ale v časném jaru je ještě každý lísteček obalen zvláštní aurou, jejíž vyzařování jsou schopni zachytit někteří senzibilové.
Mezi nejoblíbenější jarní „zelinky" patřily kopřivy, pampeliška, sedmikráska, čekanka, jetel, jitrocel. Hospodyně je rozsekala do polévek, udusila jako špenát, ve směsi s vejci a moukou z nich připravovala speciální velikonoční jídlo, kterému se říkalo hlavička nebo nádivka (vlastně jakýsi zapékaný svítek). Bylo hlavní přílohou k jehněčímu nebo kozlímu masu na Boží hod velikonoční. Mimochodem, ke kořenění tohoto obětního zvířete se používal další jedlý plevel, penízek rolní. Také posilující polévka z kopřiv je výborná a jednoduchá: stačí mladé žahavky uvařit ve vodě a krásně zelený vývar osolit a rozšlehat do něj vejce.
U pramenišť a studánek trhaly ženy při východu slunce listy řeřišnice nebo potočnice a připravovaly z nich jídlo na počest ochranných vodních duchů. Můžete si ho zkusit také.
Salát vodních duchů
Pořádnou otýpku Potočnícových a řeřišnicových listů naškubejte na malé kousky, smíchejte s nasekanou cibulí, okyselte šťovíkem a trochou jablečného octa, osolte a přidejte pár lžic smetany.
Namlsali jste se pojídáním zelinek? Tak můžete jarní orgie dovršit pravou velikonoční polévkou podle receptu legendární M. D. Rettigové:
Velikonoční polévka
Nasbírej čerstvého opence, řebříčku, jahodového a fialkového listí, chudobku, kerblík, petrželku, kmínové listy, přidej mladé zelené cibulky. Zalij to všechno masovým vývarem a vař do měkka (asi 10 minut). Bylinky musí zůstat pěkně zelené. Pak je sceď a nadrobno posekej, vrať zpátky do vývaru a zavař se zálivkou ze smetany s rozmíchanou moukou. Po odstavení z ohně tam ještě vraž čtyři žloutky rozmíchané ve smetaně. Podávej se smaženou žemlí.
Otomar Dvořák: Magická kuchařka - Čarování v kuchyni, Ivo Železný, Praha 2002
Co je to openec? BYDLÍNEK to ví:
Openec je lidový název pro popenec břečťanovitý, kterému se říká také kadeřník, kundrábek, kundrásek, kundrátek, kočičí tlapa nebo kondelík. Je to vytrvalá bylina a u nás je k nalezení skoro všude. Má řapíkaté listy se srdčitou čepelí a z horních listů vyrůstají modrofialové pyskaté květy. Openec - popenec kvete od března do června a sbírat ho a pochutnávat si na něm můžete nejlépe v dubnu a květnu.
Foto: BYDLENÍ:CZ