Podle tvaru bobule, barvy dužniny a její vůně rozlišujeme několik typů cukrových melounů. Například kantalupy, rovněž velmi oblíbené, mají dužninu oranžovožlutou nebo světle nazelenalou a značně aromatickou. Ananasové melouny poznáme podle žebernatých plodů a žluté dužniny, síťované melouny mají rozpukanou slupku a málo voňavou žlutou, oranžovou nebo zelenou dužninu.
Cukrové melouny obsahují ve své dužnině více než 6 % cukrů, 91 % vody, provitamin A, malé množství vitaminů C, B1, B2, kyselinu citronovou, jablečnou aj. Je-li vůně zralého cukrového melounu příliš silná, znamená to, že je přezrálý.
V botanických příručkách se pro označení vodního melounu používá pojmenování lubenice, konkrétně lubenice obecná. Jeho původ bychom patrně nalezli u jižních Slovanů. Všeslovanské „lub“ znamenalo původně vrstvu dřeva pod kůrou, lýko. Bylo to tedy pojmenování pro kůru, které v případě melounu označovalo jeho tvrdou slupku. Dříve než vzniklo nám známé české slovo meloun, znala čeština slovo melaun, předtím melún, které vzniklo z italského mellone.