Kolekce je mj. příjemně přitažlivá také tím, jak prozrazuje zálibu ve sběratelství; každý z exponátů, které její majitelé shromáždili, má svůj prostor, aby příchozího oslovil. Kromě medijních nebo mediumních kreseb, zahrnuje automatické kresby, tvorbu psychotiků a ukázky umění přírodních národů reprezentovaného tu díly pocházejícími ze subsaharské Afriky. Vedle prací spiritistů a dalších vesměs neškolených tvůrců jsou sem ale zařazeny i práce výtvarníků, kteří právě v art brut hledají možnost obrození umění, autorů z okruhu Skupiny českých a slovenských surrealistů a také vlastní díla Evy a Jana Švankmajerových. Část expozice představuje tvorbu vycházející z manýristického malíře Giuseppa Arcimbolda – zastoupeni jsou např. Josef Istler, Jiří Kolář, Martin Stejskal nebo Josef Váchal.

Ve stejné podobě, jak je prezentována v Pražákově paláci, plánuje umělecká dvojice  Švankmajerových tuto svoji kolekci v budoucnu zpřístupnit veřejnosti v prostorách bývalé sýpky v areálu zámku v Horním Staňkově na Šumavě. Výtvarník a filmový tvůrce Jan Švankmajer o svých sympatiích a blízkém vztahu k tomuto druhu tvorby říká:  „Slovo umělec, stejně jako umění má pro mě poněkud pejorativní konotace, proto je nepoužívám v souvislosti s tvorbou, která mě zajímá, to znamená v souvislosti s imaginací. Tvůrci art brut nejsou pro mě v tomto smyslu Umělci, nedělají Umění; to platí také pro surrealisty. Spíše by se pro ně dalo použít slovo básník, ale i tohle slovo už ztratilo lesk. Jsou to poslední strážci majáku.“
 

U nás dosud poměrně málo prezentovaný druh výtvarného vyjádření (kolekce medijních kreseb je např. součástí expozice spiritismu v Muzeu v Nové Pace) bezesporu najde díky tomuto souboru publikum, které netvoří pravidelnou návštěvnickou obec galerií. Výstava v Pražákově paláci v Brně přinejmenším představuje zajímavou podívanou, můžete si odtud ale odnést i osvobozující pocit, že ač to tak často nevypadá, člověk nepřišel o možnost zůstat autentickou bytostí.