Vlhkost daného materiálu určuje množství vody, které obsahuje. Voda se vyskytuje v každé stavbě i zdivu bez rozdílu. Pokud je ale vlhkosti příliš, rychle se začnou projevovat její negativní účinky. Objevují se solné mapy, omítka puchří a opadává, ve zdivu se po přemrznutí začínají šířit praskliny.
Voda se do zdiva dostává různými způsoby. Při dešti, kondenzací z ovzduší nebo vzlínáním od země. Kondenzační voda je především problémem domovních interiérů. Zamezit přístupu dešťové vody k fasádě často pomůže pouhá úprava okapního systému budovy. Nejvíce těžkostí stavařům přináší vzlínající voda zemní. Ale i s ní si lze poradit.
Jak na zemní vodu
Zemní voda vzlíná podél základů domu a narušuje zdivo i omítku. Protože voda z půdy obsahuje určité množství soli a jiných rozpuštěných minerálů, její negativní účinky na zdivo a omítku jsou výrazné. Objevují se nevzhledné solné mapy, struktura omítek i zdiva je narušována solnými krystaly, které v závislosti na teplotě zvětšují svůj objem a narušují strukturu omítek i zdiva.
Aby se toto nedálo, je třeba objekt od země a půdní vody dostatečně izolovat. Nejpoužívanějšími izolačními materiály jsou bitumenové pásy, hydroizolační nátěry, asfaltobeton a krystalizační hydroizolační stěrkové hmoty.
„Předně je třeba odkopat základy domu a v ideálním případě kolem celého objektu umístit drenážní systém,“ říká zástupce firmy KEMA David Hájek. „Úkolem drenáží je lokálně snížit hladinu podzemní vody tak, aby nedocházelo k jejímu kontaktu se zdivem základových konstrukcí. Voda je drenážním systémem odváděna buď do sběrné jímky, ze které je odčerpávána. Nebo do otevřeného kanálu, kterým pak volně odtéká,“ vysvětluje David Hálek. Drenáže jsou obvykle tvořeny prefabrikovanými drenážními trubkami nebo plastovým drenážním potrubím.
Izolace stěn
Dalším krokem je horizontální izolace zdiva proti zemní vlhkosti. Té je možno dosáhnout buď metodou podřezání základů nebo metodou injekční. Po podřezání základů je vzlínající vlhkosti do cesty postavena nepropustná bariéra tvořená nerez plechem, speciální fólií nebo jinými materiály, například bitumenovými pásy. „Injektážní způsob vytváření horizontální izolace se liší pouze v principu, kdy je v případě injektáží izolační bariéra vytvářena chemickou cestou. Vlhké zdivo je navrtáno dle vrtného schématu a do vyvrtaných otvorů je aplikována injektážní emulze, která ve zdivu vytvoří vodě nepropustnou silikonovou clonu, která zabrání vzlínání vlhkosti,“ popisuje proces injektáže David Hálek. Výhodou tohoto způsobu je rychlost práce, jednoduchost aplikace a zbytečné nezatěžování statiky budovy.
Po provedení drenáže a izolace základů od zemní vody je třeba opravit dosud poškozenou omítku. Budova poškozená v minulosti vlhkostí ale nevyschne přes noc. Je proto třeba při opravě exteriéru budovy použít speciální sušicí porézní omítku a paropropustnou barvu. Při míchání sušicích omítek, například Hydroment nebo Kemasan 550, s vodou se tvoří velké množství pórů. Tyto póry umožní, aby voda, která se ze zdiva postupně odpařuje, procházela omítkou jako pára. Sůl a ostatní minerály zůstanou uvnitř zdiva a tím se předejde vytváření solných map a odpadávání nově nanesené omítky.
„Sanovat lze prakticky každou stavbu. Potřeby každé nemovitosti jsou ovšem rozdílné, proto se liší i sanační postupy. Důležité je především konzultovat s odborníky,“ tvrdí David Hálek z firmy KEMA.
