V našich zahradách jsou rododendrony rostliny nezvyklé, stále poněkud exotické a atraktivní. Mnohé druhy nepřečkají venku drsnou zimu – takové jsou vhodné do zimní zahrady, odkud je zjara přemístíme ven. Rododendrony (česky pěnišníky) pocházejí z horských oblastí, to znamená, že jsou zvyklé na dostatečný přísun vody a vysokou vzdušnou vlhkost. Nejvíce druhů roste ve východní Asii, dále v Severní Americe, ve Skandinávii a na Kavkaze. Až na výjimky všechny potřebují vlhkou kyselou půdu bez nejmenšího obsahu vápníku, s vysokým obsahem humusu. Jestliže splníme tyto jejich podmínky, měly by růst v každém prostředí, ne však na tmavém místě, na místě příliš osluněném a v průvanu.
Velkokvěté odrůdy prospívají nejlépe v polostínu, existují druhy, které snesou větší dávky slunečních paprsků, ale ne celodenní plné slunce. Mělo by to být slunce tak zvaně „toulavé“, nejlepší je stanoviště pod korunami stromů, u domu potom místo na severní nebo východní straně.
Většinou tyto dřeviny rozkvétají na jaře, dobou kvetení se však liší. Za hlavní období kvetení můžeme považovat polovinu května až června, kdy rozkvétají v barevných tónech bílé, slabě narůžovělé, růžové, červené a červenofialové, vyšlechtěny byly i odrůdy kvetoucí světle žlutě. V tomto období je také vhodné rostliny přihnojovat kyselým hnojivem a tento úkon ještě zopakujeme na konci květu. Odkvetlé květy musíme odstranit, protože tvorba semen rostlinu vysiluje a množení rododendronů semeny je činnost pro zkušené zahradníky. Uděláme to tedy co nejdříve, dokud jsou jejich stopky ještě měkké; zdřevnatělé bychom museli odstřihovat. V domácích podmínkách se můžeme pokusit namnožit rododendrony hřížením.
Rododendron, azalka nebo pěnišník čili opilec?
Botanické názvosloví rododendronů je nepřehledné nejen pro Bydlínka, ale pro všechny laiky, protože dříve se jednalo o dva samostatné rody: stálezelený Rhododendron a na podzim opadávající Azalea. Ty jsou však dnes sloučeny do jediného – Rhododendron. Stalo se to tak, že se odborníci shodli v názoru, že jednotlivé poznávací znaky obou skupin jsou si natolik podobné, že je možné je sloučit. A jak je to českým názvem pěnišník? Ten má původ v ruském slově p´janišnik, které vzniklo od slova p´janyj, tedy opilý. Některé druhy rododendronů jsou toxické, některé mají halucinogenní a projímavé účinky, a proto mají své místo i ve zdravotnictví. Slovo p´janišnik bychom asi v dnešní ruštině nenašli, protože i Rusové užívají název rododendron.
