V rodinných rozpočtech jsou roční výdaje za teplo významnou položkou – energie se na peněžních vydáních domácností podílí průměrně asi z jedné desetiny. Snažíme se tedy ušetřit, zateplujeme objekty, teplovodní vedení necháme obložit izolací, samozřejmostí jsou také termoregulační ventily na radiátorech. Ale i šetřit musíme s mírou. Základní spotřeba tepla na vytápění a ohřev vody ve tří až čtyřčlenné domácnosti by v klasickém zatepleném panelovém domě neměla klesnout pod 25 GJ za rok. Jinak hrozí vznik a šíření plísní v bytech a záhy pocítíme zdravotní obtíže. Proto dobře promýšlejte své zásahy a raďte se s odborníky. Ať venku prší nebo sněží a mrzne – buďte v tepelné pohodě!
Pociťovat tepelnou pohodu znamená necítit dlouhodobě ani horko ani chlad. Nezáleží to jen na vnějších klimatických podmínkách, ale také na subjektivních pocitech obyvatel bytů, jejich věku, činnosti, a třeba i domácím oděvu. Prostředí v našem domově by mělo být takové, aby teplota a vlhkost byly v celém prostoru co nejvíce vyrovnané, tj. všude přibližně stejně teplo a vlhko. Teplota povrchu stěn by se měla blížit teplotě vzduchu uvnitř místností. I když je teplota vzduchu v místnosti vyšší u stropu než u podlahy, podlaha by neměla být studená.
V trvale obydlené místnosti by mělo být kolem 21 °C, při teplotě stěn zhruba 17 °C. K nastavení tepelné pohody v místnosti slouží termostatické regulační ventily na radiátorech. Ty drží stále nastavenou teplotu. Přesto nám může být v místnosti jednou teplo, jindy zima. Je to dáno subjektivním pocitem, který by se neměl řešit ventilem, ale odložením či naopak obléknutím svetru. Každý 1 °C navíc totiž zvyšuje náklady na topení o 5 procent.
Radiátor bývá zpravidla umístěn pod oknem, tak aby do místnosti lépe proudilo teplo. Chybou je jeho zakrývání nebo nevhodné obložení nábytkem. Kolem radiátoru je nutný volný prostor pro cirkulaci tepla do místnosti. Tmavý matný nátěr radiátoru sice zvyšuje jeho sálavé účinky, ale barvě pak musíme přizpůsobit interiér. Ten můžeme ponechat, pokud za radiátor umístíme jednoduchou teploodraznou desku či fólii. Není drahá a při dnešních rostoucích cenách tepla se brzo zaplatí z úspor tepla.
Opouštíme-li byt jen na pár hodin (práce, škola, zábava), nesnižujme teplotu vytápění pod 18 °C. Nevyplatí se nechat byt více vychladnout, při návratu si totiž rychlé ohřátí vychladlých stěn může vyžádat více energie, než kolik jsme ušetřili útlumem vytápění přes den.
Mnoho panelových domů prochází rekonstrukcemi, při nichž se vyměňují také otopná tělesa. Je zřejmé, že používání klasických litinových článkových radiátorů je v bytových domech na ústupu. Moderní desková ocelová tělesa jsou užší a mají vyšší výkon. Vybírat můžeme z bohaté nabídky otopných těles z hlediska funkčnosti i designu.
Desková ocelová tělesa mají menší objem než litinové radiátory, proto se rychleji ohřejí, ale také rychleji vychladnou. Výhodou je rozměrová variabilnost a šíře výkonu. Oblibu získávají také hliníková otopná tělesa. Stejně jako desková tělesa mají velmi malý objem, což umožňuje rychlé prohřátí. Navíc mají vyšší výhřevnost než litinová.
Pro zdravé prostředí v našich bytech je důležité efektivně větrat. V zimě je třeba otevřít celé okno na krátkou dobu. Při rychlém intenzivním větrání se příliš tepla neztratí, ale vymění se vzduch a sníží se jeho vlhkost. Každý z nás totiž dokáže za hodinu vydýchat sklenici vody, další vodní páru dodá vaření a další činnosti v bytě. Vzduch zvlhčí i květiny… Pokud nevětráme a v místnosti není dostatečná teplota, vlhkost kondenzuje, což je nejčastější příčinou plísní v bytech.
Výzkum ukázal, že v každé druhé rodině dnes najdeme alergika. Ti buď alergeny vdechují z prachových nánosů, které se tvoří na radiátorech, nebo jsou alergičtí na roztoče, pro které jsou prachové nánosy živnou půdou. Klasické i deskové radiátory mají řadu ploch, kde se nánosy tvoří a i při pravidelném čištění se prachových nánosů nezbavíme. Někteří výrobci radiátorů proto již nabízejí velkoplošné lehce čistitelné „radiátory“ na principu trubka v trubce, které lze čistit efektivně a ze všech stran.
Rady majitelům a nájemníkům bytů:
Pociťovat tepelnou pohodu znamená necítit dlouhodobě ani horko ani chlad. Nezáleží to jen na vnějších klimatických podmínkách, ale také na subjektivních pocitech obyvatel bytů, jejich věku, činnosti, a třeba i domácím oděvu. Prostředí v našem domově by mělo být takové, aby teplota a vlhkost byly v celém prostoru co nejvíce vyrovnané, tj. všude přibližně stejně teplo a vlhko. Teplota povrchu stěn by se měla blížit teplotě vzduchu uvnitř místností. I když je teplota vzduchu v místnosti vyšší u stropu než u podlahy, podlaha by neměla být studená.
V trvale obydlené místnosti by mělo být kolem 21 °C, při teplotě stěn zhruba 17 °C. K nastavení tepelné pohody v místnosti slouží termostatické regulační ventily na radiátorech. Ty drží stále nastavenou teplotu. Přesto nám může být v místnosti jednou teplo, jindy zima. Je to dáno subjektivním pocitem, který by se neměl řešit ventilem, ale odložením či naopak obléknutím svetru. Každý 1 °C navíc totiž zvyšuje náklady na topení o 5 procent.
Radiátor bývá zpravidla umístěn pod oknem, tak aby do místnosti lépe proudilo teplo. Chybou je jeho zakrývání nebo nevhodné obložení nábytkem. Kolem radiátoru je nutný volný prostor pro cirkulaci tepla do místnosti. Tmavý matný nátěr radiátoru sice zvyšuje jeho sálavé účinky, ale barvě pak musíme přizpůsobit interiér. Ten můžeme ponechat, pokud za radiátor umístíme jednoduchou teploodraznou desku či fólii. Není drahá a při dnešních rostoucích cenách tepla se brzo zaplatí z úspor tepla.
Opouštíme-li byt jen na pár hodin (práce, škola, zábava), nesnižujme teplotu vytápění pod 18 °C. Nevyplatí se nechat byt více vychladnout, při návratu si totiž rychlé ohřátí vychladlých stěn může vyžádat více energie, než kolik jsme ušetřili útlumem vytápění přes den.
Mnoho panelových domů prochází rekonstrukcemi, při nichž se vyměňují také otopná tělesa. Je zřejmé, že používání klasických litinových článkových radiátorů je v bytových domech na ústupu. Moderní desková ocelová tělesa jsou užší a mají vyšší výkon. Vybírat můžeme z bohaté nabídky otopných těles z hlediska funkčnosti i designu.
Desková ocelová tělesa mají menší objem než litinové radiátory, proto se rychleji ohřejí, ale také rychleji vychladnou. Výhodou je rozměrová variabilnost a šíře výkonu. Oblibu získávají také hliníková otopná tělesa. Stejně jako desková tělesa mají velmi malý objem, což umožňuje rychlé prohřátí. Navíc mají vyšší výhřevnost než litinová.
Pro zdravé prostředí v našich bytech je důležité efektivně větrat. V zimě je třeba otevřít celé okno na krátkou dobu. Při rychlém intenzivním větrání se příliš tepla neztratí, ale vymění se vzduch a sníží se jeho vlhkost. Každý z nás totiž dokáže za hodinu vydýchat sklenici vody, další vodní páru dodá vaření a další činnosti v bytě. Vzduch zvlhčí i květiny… Pokud nevětráme a v místnosti není dostatečná teplota, vlhkost kondenzuje, což je nejčastější příčinou plísní v bytech.
Výzkum ukázal, že v každé druhé rodině dnes najdeme alergika. Ti buď alergeny vdechují z prachových nánosů, které se tvoří na radiátorech, nebo jsou alergičtí na roztoče, pro které jsou prachové nánosy živnou půdou. Klasické i deskové radiátory mají řadu ploch, kde se nánosy tvoří a i při pravidelném čištění se prachových nánosů nezbavíme. Někteří výrobci radiátorů proto již nabízejí velkoplošné lehce čistitelné „radiátory“ na principu trubka v trubce, které lze čistit efektivně a ze všech stran.
Rady majitelům a nájemníkům bytů:
- Nezapomeňte otopná tělesa odvzdušnit, protože vzduchový polštář zabraňuje cirkulaci tepla v otopném tělese.
- Nová otopná tělesa umožní zvýšení pokojové teploty o 1 až 2 °C a umožní tím výrazné vylepšení teplotního profilu místnosti a úsporu energie.
- Večer stáhněte rolety, zatáhněte závěsy, zavřete okna. Pozor: Použijte krátké záclony, které nevisí přes otopná tělesa (až 5 % úspora nákladů za vytápění). Nevětrejte trvale, ale krátce a intenzivně.
- Pokud máte za radiátory jen tenkou stěnu, dejte na tato místa izolační materiál. Můžete použít například styroporové nebo tepelně izolační folie pokovené hliníkem. Fólie vyzařují teplo zpět dovnitř místnosti a nedovolí jeho úniku stěnou.
- Nevytápět krátkodobě nepoužívané místnosti se mnohdy nevyplatí, nic tak neušetříte. Opět je totiž vytopit stojí více energie, než je udržovat s permanentně nízkou teplotou.
- Vlhkost v domě a bytě by měla být mezi 40 až 60 %. Pokud je vyšší, snažte se ji snížit. Někdy postačí jen to, že v místnosti přestanete sušit prádlo, přemístíte květiny apod.
- Kuchyně a koupelny by měly být vybaveny funkčním větracím systémem. V kuchyni je nezbytností fungující výkonná digestoř, která odvádí zápach a vlhkost mimo byt.
- Sklopené žaluzie na okně brání přístupu tepla ke sklu, tvoří se tam však vrstvička studeného vzduchu, kde se pak sráží vlhký vzduch, a okna jsou zarosená.
- Chcete-li se vyvarovat vzniku plísní, nucené větrání musí zůstat funkční. V mnohých koupelnách jsou odvětrací mřížky zanesené prachem – měly by se několikrát za rok sejmout a vyčistit. Někde je po rekonstrukcích dokonce zcela uzavřeli, což je velká chyba.
- Plísně se tvoří v těch místech, kde se udržuje vlhkost. Riziko výskytu plísně v bytě se tedy snižuje pouhým častějším větráním. Cirkulovaný čerstvý vzduch znemožňuje plísním se šířit. Plísně se v bytě vyskytují nejčastěji v rozích místností, v prostoru za nábytkem nebo v méně přístupných místech místnosti. Ideální prevencí je tedy nábytek od zdi odsunout, aby za ním mohl vzduch cirkulovat.
