Prezentaci uspořádala společnost ARCHiNET ve spolupráci s organizacemi Project for Public Spaces New York a Partnerství pro veřejná prostranství. Historii a současnost arménské architektury posluchačům prezentoval jeden z nejvýznamnějších arménských architektů Sashur Kalashyan, držitel mnoha ocenění a vítěz řady architektonických soutěží. K jeho význačným dílům patří Památník velké arménské genocidy z let 1965 – 1967, který připomíná vyvraždění 1,5 milionu Arménů v Turecku za 1. světové války. Ohlížení do minulosti je pro arménskou architekturu typické už proto, že Arménie existovala jako svébytný stát vlastně jen do 14. století. Vyspělá architektura této středověké země, která jako první na světě přijala křesťanství za státní náboženství, ovlivňovala i široké okolí a podle některých odborníků byla dokonce kolébkou evropské gotiky. Ze středověkého odkazu proto nezřídka čerpá také moderní arménská architektura.
Hlavním tématem dnešního setkání byla obnova města Gyumri, zničeného zemětřesením v roce1988. S. Kalashyan byl ještě za sovětské éry spoluautorem jeho rozvojového plánu (město s delší než dvoutisíciletou historií se tehdy ovšem nazývalo Leninakan). Pro nedostatek financí Gyumri a jeho obyvatelé ještě patnáct let po katastrofě čekají na obnovu, ke které nyní chtějí přispět některé mezinárodní instituce. Rozvojový projekt americké vládní agentury USAID realizovaný Urbanistickým institutem ve Washingtonu, D. C., v Brně představil jeho manažer Aram Khachadurian. Americký architekt arménského původu vybavený dlouholetou zkušeností s urbanistickým a regionálním plánováním přiblížil výchozí podmínky i návrhy na rekonstrukci, jejíž prioritou je obnovení komplexu Trhového - Centrálního náměstí jako historického jádra města. Základním východiskem plánů je skutečnost, že Gyumri leží v historicky chráněné oblasti Kumayri, která soustřeďuje nejvíce architektonických památek datovaných před 20. stoletím a je vlastně jediným místem, kde mohou obyvatelé a návštěvníci zažít atmosféru předsovětského arménského města.
Možnost seznámit se s arménskou situací byla užitečná také pro české urbanisty, kteří se při řešení veřejných prostranství často potýkají s podobnými problémy. „Placemaking“ neboli metodu utváření místa v této souvislosti stručně objasnil Robert Sedlák z organizace Partnerství pro veřejná prostranství, který zdůraznil nutnost interpretovat dědictví a jedinečnost každého místa. „Lidé hledají „zážitek z místa“, a když ho nenaleznou doma, cestují za ním třeba o dovolené. To je jeden z důvodů, proč Američané z odlidštěných velkoměst rádi jezdí do Paříže nebo do Benátek,“ řekl Sedlák a připojil heslo svých amerických kolegů: „Vytváříme naše veřejná prostranství a potom naše veřejná prostranství utvářejí nás.“
Možnost seznámit se s arménskou situací byla užitečná také pro české urbanisty, kteří se při řešení veřejných prostranství často potýkají s podobnými problémy. „Placemaking“ neboli metodu utváření místa v této souvislosti stručně objasnil Robert Sedlák z organizace Partnerství pro veřejná prostranství, který zdůraznil nutnost interpretovat dědictví a jedinečnost každého místa. „Lidé hledají „zážitek z místa“, a když ho nenaleznou doma, cestují za ním třeba o dovolené. To je jeden z důvodů, proč Američané z odlidštěných velkoměst rádi jezdí do Paříže nebo do Benátek,“ řekl Sedlák a připojil heslo svých amerických kolegů: „Vytváříme naše veřejná prostranství a potom naše veřejná prostranství utvářejí nás.“