Mezi květinami kralují růže. Jejich pěstování a šlechtění má u nás poměrně dávnou tradici, která se zrodila v 19. století. Okouzlují svými tvary, barvami, vůní i využitelností. Uplatní se jak v každé zahradě, tak v nádobě na balkoně či terase, ty popínavé zkrášlují venkovská nádraží, jak jsem nedávno na svých cestách mohla pozorovat. Esteticky a na lidskou psychiku působí výborně oblouková opora na růže, v jejímž středu je umístěna lavička zvoucí k posezení, nebo pergola, kterou růže obrůstají. Můžeme tak vnímat stesk po „starých dobrých časech“. Časné růže mají už kvetení za sebou, remontujícím, aby brzy nasadily poupata, odstřihneme odkvetlé květy až ke druhému plně vyvinutému listu. Poučka, že stále ošetřujeme rostliny proti chorobám a škůdcům, platí pro růže dvojnásobně.
Jinou trvalkou, která poutá v těchto týdnech naše oči, je impozantní exotická palmová lilie – juka (Yucca). Na rozdíl od růží nevoní, ale díky růžici svých úzkých šedozelených listů působí stejně dekorativně, a to po celý rok. Je to vynikající solitéra, která se hodí jak do zahrad, tak do přírodních partií. Aby kvetla, potřebuje hodně slunce. Snadno se množí dělením trsů i oddenkovými a kořenovými řízky.
Další rostlinou kvetoucí od června je turan (Erigeron). Připomíná podzimní astry. Je vhodný k řezu, protože vydrží dlouho ve váze. V zahradách jej lze kombinovat prakticky se všemi druhy trvalek. Kromě dobré půdy vyžaduje slunce a pravidelnou zálivku.
Naši domácí luční kopretinu, kterou spolu s chrpami a vlčími máky můžeme právě v této době vidět na loukách, vytlačila ze zahrádek velkokvětá kopretina (Chrysanthemum maximum). Je podstatně větší než luční květina, může dosáhnout výšky až jednoho metru. Má silné tmavě zelené listy a květy široké i přes 10 centimetrů. Neremontuje a přibližně každé tři roky potřebuje rozdělit a přesadit. I ona potřebuje slunce. K rodu Chrysanthemum patří také řimbaba (Tanacetum parthenium), otužilá poloopadavá trvalka. Prospívá na slunném místě, na záhonu i v nádobách, a její pro někoho nepříjemné aromatické listy se používají do sáčků proti šatním molům. Naopak květy najdou uplatnění v potpourri. Proto v létě sklízejte listy i květy na sušení!
Volně v přírodě rostou a kvetou nenáročné světlomilné lupiny (Lupinus), jejichž název je odvozený od latinského slova lupus, tedy vlk. Rod zahrnuje více než sto druhů jednoletých i vytrvalých bylin a polokeřů. Mají dlouhé silné kořeny a množí se semenem. Nyní se v zahradách pěstují jen kříženci, nejznámější z nich je skupina Russelových lupin kvetoucích všemi barvami s výjimkou zelené.
Ještě do konce června bylo možné sázet hlízy mečíků. Vysazované ve dvoutýdenních intervalech pokvetou od července do konce září.
