Péče
Také o klívii se říká, že je to květina „našich babiček“. Důvodem k tomuto přívlastku je asi skutečnost, že v zimě nesnáší vysoké teploty u ústředního topení, které dnes máme vesměs v bytech všichni, zatímco naše (pra-)babičky tento komfort neměly, a proto se klíviím dařilo. Pro ně je nejvhodnější zimní teplota od 10 do 20 °C. Při vysokých teplotách tyto rostliny sice dobře rostou, ale nekvetou. V létě jim vyhovuje stín, jelikož přímé slunce nesnášejí, a pokojová teplota, pobytem na čerstvém vzduchu však nepohrdnou. V době růstu potřebují klívie poměrně mnoho vody a přihnojování každých deset dní, zato během zimního klidu je prakticky nezaléváme. Kdo má poloteplý skleník, může přes zimní období umístit klívii právě do něj. Teploty, které se zde obvykle pohybují kolem 12 °Celsia, jsou příznivé pro uchování a omezenou vegetaci některých teplomilnějších, většinou subtropických rostlin.
Toto období jim začíná v pozdním létě a na podzim. Rostliny pozastavují růst a vytvářejí základy svých nádherných květů. I bez nich však činí dvouřadě uspořádané nápadné řemenovité temně zelené listy o šířce 3–4 cm z klívie impozantní květinu, která se dobře uplatní jako solitéra a je ozdobou i tmavšího interiéru mnoho let. Má ráda „své“ místo a světlo stále ze stejné strany; starší rostliny se v zimě spokojí i se skromným denním osvětlením. I proto jsou klívie vhodné květiny do severních oken.
Přesazování
Daří-li se klíviím dobře, za tři čtyři roky přerůstají květináč. To je signál, abychom je přesadili. Nový květináč by měl být jen o něco větší než předcházející. Odřízneme spodní část kořenové hmoty – na kořeny pozor, jsou křehké a snadno se lámou. Při té příležitosti oddělíme také s odpovídajícím množstvím kořenů čerstvé výhonky, jež se vyvinuly na bázi listů, a zasadíme je do samostatného květináče se zeminou bohatou na živiny.
Nemoci a škůdci
Bílé vatovité výpotky, které se mohou v paždí listů klívie objevit, jsou dílem červců. Naštěstí je můžeme odstraňovat mechanicky, anebo ničit opakovaným ošetřováním insekticidy.
Za určitých nevhodných podmínek se může vyskytnout i korkovatění listů, které poznáme podle jasně zelených, později žlutých, ostře ohraničených skvrn. Příčin tohoto onemocnění může být více, jako například suché prostředí, nedostatek světla či přehnojování. Chorobě předcházíme úpravou mikroklimatu a pozornější péčí.
V místech své domoviny, kterou je jižní Afrika, rostou klívie divoce ve skalních oblastech. Ačkoliv vyrůstají ze změti silných dužnatých kořenů, patří do čeledi amarylkovitých rostlin, které vytvářejí cibuli a mají dlouhé hladké listy, jež se objevují až po květu. V České republice roste volně pět druhů rostlin z této čeledi. Je to sněženka podsněžník, bledule jarní, téměř vyhynulá bledule letní, narcis bílý a narcis žlutý.