Veletrhy vždy výrobcům umožňují, aby v sobě probudili tvůrčí schopnosti. Na ploše, na které vystavují, musí vytvořit uzavřený svět svého zboží, který zákazníka zcela pohltí. Labyrinty dveří, které vás všechny lákají vstoupit, okenní rámy, části zdí nebo střech. Tyto stavby ve stavbách, v tomto případě v halách výstaviště, se vás snaží přesvědčit o tom, že jsou skutečnými částmi domů a opravdu se jim to daří.
Někteří vystavovatelé volí jinou taktiku a zbudovali posezení s občerstvením. Využili svou plochu k tomu, aby se u nich návštěvník, po pár hodinách již trochu unavený, na chvíli skryl před útokem všech těch zajímavých hmot a technologií a aby se na chvíli zamyslel. Skutečně existuje hospodářská krize? I přes všechen ten vývoj a rozmach nových technologií? A co šetrnější přístup k přírodě, jehož příslib zde vidíme téměř na každém stánku? Není právě ekologie tím, na čem se šetří nejvíc, pokud jde do tuhého? Můžete se na to zeptat, ale ne vždy dostanete stejnou odpověď. K obojímu, ke krizi i k ekologii, lidé zastávají rozdílné názory. Někdo na ně věří, někdo ne, někdo je bere jako příležitost. Nicméně fakt, že stavební veletrhy zažívají určitý úbytek návštěvníků i vystavujících firem, nemusí nutně znamenat důsledek krize. Třeba je to jen proto, že lidé dali přednost pohodlí domova a prohlédli si vše v klidu v jiném virtuálním světě, na internetu. Ne každý si asi potřebuje řádně potěžkat cihlu nebo osahat nový druh omítky.
Foto: autor