Chceme-li se z květů kosatců radovat i v příštím roce, musíme si ujasnit, jestli právě ty naše kytičky nepotřebují přesadit. Přestože jsou kosatce vděčné rostliny, po třech až pěti letech rozhodně potřebují, abychom je vyňali z půdy, jejich trsy rozdělili a znovu mělce zasadili na jiné vhodné místo. Příznivou dobou pro tuto činnost je celý měsíc srpen a začátek září, protože později zasazené oddenky, někdy i hlízy a cibule pravděpodobně v následujícím roce nerozkvetou. Při přesazování si kosatce také jednoduše namnožíme: oddenky vyjmeme ze země, dobře je očistíme a ostrým nožem oddělíme jejich mladší, tj. okrajové části. Nejstarší – středovou část zlikvidujeme, odstraníme i zvadlé části rostliny a všechny listy sestřihneme na délku asi 15 cm.
Mladé oddenky jednotlivě vysazujeme jen tak hluboko, aby jejich vrchní část vyčnívala trochu nad povrch půdy. Kosatce jsou citlivé na hloubku sázení. Příliš hluboko zasazené nejenže málo kvetou, ale mohou i uhynout.
Rod Iris je velký, obsáhlý, počet zahradních odrůd jde do tisíců. Společným znakem všech je však květ se šesti okvětními plátky, z nichž vnější tři jsou větší, sklopené nebo rozložené, a tři vesměs menší jsou vnitřní. Jiný důležitý rozlišovací znak skupin vychází z typů zásobních orgánů, které jsou uloženy pod povrchem půdy. Většinou to jsou oddenky, někdy i hlízy a cibule.
Zahrádkáři nejvíce pěstují velkokvěté kosatce, které vytvářejí oddenky (Iris barbata). Většinou jsou to kříženci mnoha botanických odrůd. Podle výšky rozeznáváme odrůdy nízké, skupina Nana, střední (Media) a vysoké (Elatior). Každá skupina má mnoho odrůd a další vznikají, vždyť šlechtěním kosatců se nezabývají jen zahradníci-profesionálové, ale i vášniví amatéři. Vodítkem pro výběr vhodné odrůdy do zahrady by měla být odolnost rostliny v našich podmínkách. Tato zásada ostatně platí i při výběru jiných rostlin.
Oblíbené v zahradách jsou také sibiřské kosatce (Iris sibirica), které jsou dekorativní i po odkvětu, protože nezatahují a jejich trsy připomínají okrasné traviny.
Kosatce vyžadují teplé, slunné stanoviště a propustnou půdu; poměrně dobře snášejí sucho. Jsou vděčné za přihnojení plným hnojivem, dusík však nesnášejí. Každopádně jsou to vděčné rostliny, které bujně rostou a rychle se rozmnožují.
Rod Iris je velký, obsáhlý, počet zahradních odrůd jde do tisíců. Společným znakem všech je však květ se šesti okvětními plátky, z nichž vnější tři jsou větší, sklopené nebo rozložené, a tři vesměs menší jsou vnitřní. Jiný důležitý rozlišovací znak skupin vychází z typů zásobních orgánů, které jsou uloženy pod povrchem půdy. Většinou to jsou oddenky, někdy i hlízy a cibule.
Zahrádkáři nejvíce pěstují velkokvěté kosatce, které vytvářejí oddenky (Iris barbata). Většinou jsou to kříženci mnoha botanických odrůd. Podle výšky rozeznáváme odrůdy nízké, skupina Nana, střední (Media) a vysoké (Elatior). Každá skupina má mnoho odrůd a další vznikají, vždyť šlechtěním kosatců se nezabývají jen zahradníci-profesionálové, ale i vášniví amatéři. Vodítkem pro výběr vhodné odrůdy do zahrady by měla být odolnost rostliny v našich podmínkách. Tato zásada ostatně platí i při výběru jiných rostlin.
Oblíbené v zahradách jsou také sibiřské kosatce (Iris sibirica), které jsou dekorativní i po odkvětu, protože nezatahují a jejich trsy připomínají okrasné traviny.
Kosatce vyžadují teplé, slunné stanoviště a propustnou půdu; poměrně dobře snášejí sucho. Jsou vděčné za přihnojení plným hnojivem, dusík však nesnášejí. Každopádně jsou to vděčné rostliny, které bujně rostou a rychle se rozmnožují.
