Pedagogické muzeum

Foto: Filip Habart

Foto: Filip Habart

Historie domu XXXI.

Úzký dům č. 20 v pražské Valdštejnské ulici snadno přehlédnete. Vrátit se však stojí za to. Nad portálem vás přivítá překrásné domovní znamení – zlaté slunce s lidským obličejem.

Historii má tenhle malostranský dům, kde dnes sídlí Pedagogické muzeum J. A. Komenského, opravdu bohatou. První zmínka o něm pochází už ze čtrnáctého století. Od těch časů mnohokrát změnil majitele i podobu, přesto však uvnitř najdeme stopy gotiky, renesance i klasicismu. A pokud se ponoříme do jeho historie, brzy zjistíme, že Dům U Zlatého slunce slunečné časy rozhodně vždycky neprožíval.

 

Výhled nad zlato
Pohled z okna dnes asi ředitelce Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze PhDr. Markétě Pánkové leckdo závidí. Z její přízemní kanceláře v Domě U Zlatého slunce jsou věže Pražského hradu nadohled. A přímo před očima se jí rozprostírá barokní Ledeburská terasová zahrada s překrásnou salou terrenou. Západní boční strana domu sousedí s nádvořím výstavného Ledeburského paláce, od něhož ho odděluje vysoká ohradní zeď. V dávných dobách Malá Strana zdaleka nebývala tak malebnou a prestižní lokalitou, jak ji známe dnes. Za Přemysla Otakara II., který tuto část Prahy zakládal, byla její plocha malá – zabírala nejspíš pouhých dvacet hektarů. Proto se tehdy také malostranské domy stavěly poměrně malé a úzké. Svým obyvatelům nenabízely žádné velké pohodlí, a tak byly podstatně levnější než staroměstské budovy. Proto si tu mohli dovolit bydlet i „obyčejní“ řemeselníci.

 

Ohyzdné rumiště
V Základech starého místopisu pražského datuje W. W. Tomek první zmínku o tomto domě k roku 1399. Tehdy byl zapsán v Inventariu kláštera sv. Tomáše velmi prostě jako majetek Pavlův. V patnáctém a šestnáctém století ho pak například vlastnil sladovník Mořic, řezník Jiří či kožešník Jakub. Okolí domu tehdy nejspíš nijak vábně nevypadalo. V listě, který psal Bohuslav Hasištejnský kolem roku 1490, označuje Menší město pražské (dnešní Malou Stranu) dokonce za ohyzdné rumiště, které je prý tak sešlé, že se sotva může ještě městem nazývat.

Historické i živelní pohromy
A ani se není čemu divit. V bojích mezi husity a hradní posádkou byla Malá Strana doslova proměněna ve spáleniště. A během války se na opravy budov příliš myslet nedalo. Také dnešní Dům U Zlatého slunce byl nejspíš pobořený, podobně jako většina objektů v jeho okolí. Pusté a spálené místo se jen zvolna vzpamatovávalo z řinčení zbraní, když přišla nová, tentokrát živelní pohroma. V roce 1541 zachvátil Malou Stranu velký požár, při kterém shořel také dům č. 20 ve Valdštejnské ulici. Po požáru byla pak na jeho místě postavena o něco vyšší budova. Zřejmě o stupínek se zvýšila také prestiž domu. Za vlády Rudolfa II. Habsburského, římského císaře a českého krále, ostatně prudce stoupla i prestiž celé Prahy. Vždyť si ji nejen zvolil za své sídelní město, ale postupně sem přivedl i mnohé umělce, učence, alchymisty a astrology.

 

Bydlení pro stříbrníka
Novým majitelem domu se v té době stal opatrovatel stříbrného nádobí císaře Rudolfa II. – Havel Oberšvender, kterému se říkalo stříbrný komorník nebo také stříbrník. Financoval poměrně náročnou přestavbu objektu a kromě toho přikoupil i sousední dům, který se jmenoval U Zlatého šífu. Kupodivu ne proto, aby se tu sám zabydlel. Oba domy totiž věnoval svému zeti Janu Kryštofu Krystlovi, který byl malířem. Člověka láká dozvědět se víc o stříbrném komorníkovi. Po jeho osudech se snažila pátrat i ředitelka Pedagogického muzea PhDr. Markéta Pánková. „V poměrně obsáhlé knize anglického historika Roberta Evanse, který se věnuje rudolfinské době, se mi zatím nepodařilo nic objevit,“ přiznává. „Nejspíš bych musela zajet do Vídně, kde existuje archiv dvorské komory.“

 

Sluneční kult
Jedno je však jisté – právě Havel Oberšvender nechal vytesat nad portál reliéfní domovní znamení. Za dob, kdy objekt vlastnil jeho zeť Jan Kryštof Krystl, se už jmenoval U Zlatého slunce. Slunečních domů je v Praze víc. Upozorňuje na ně i autorka knížky Domovní znamení staré Prahy, Lydie Petráňová. „Všechna dochovaná slunce na pražských domech mají podobu mužské tváře, tváře onoho otce života, dárce tepla a světla, pojetím bližší dětským malůvkám než jakékoli mystice,“ říká v kapitolce věnované „našemu“ domu ve Valdštejnské ulici. Právě ke slunci se podle jejích slov odjakživa upínali lidé nejrůznějších epoch, kultur i ras. Jen jeho podoba se v průběhu věků měnila – od prostých kroužků a disků až k mystickým aureolám, zvířecím a ptačím symbolům. A středověk uměl ještě náležitě podat dávný sluneční a měsíční kult.

Skoro jako dnešní
V osmnáctém století čekala Dům U Zlatého slunce ještě jedna přestavba. Podle znaleckého odhadu z té doby byly všechny zednické, cihlářské, zámečnické, sklenářské a keramické práce dobře provedeny. Budova měla tehdy kvalitní šindelovou střechu, vedle bytů byl v přízemí i krámek. Když o století později začal univerzitní sluha Antonín Langweil vytvářet svůj unikátní model Prahy, měl na něm Dům U Zlatého slunce již téměř svoji dnešní klasicistní podobu. Chcete-li se o tom přesvědčit, stačí zajít do Muzea hlavního města Prahy, kde je zmíněný model v současné době vystaven. V této podobě je dům zachycen i na Huberově panoramatu nebo Jüttnerově plánu Prahy z let 1811 – 1815.

 

Stojaté vody?
Minulé století domu ve Valdštejnské ulici č. 20 už velké změny nepřineslo. Sloužil k bydlení. V devadesátých letech se do některých bytů nastěhovaly soukromé firmy, jiné se proměnily v učebny. „V roce 1996 jsme tu napřed získali pouze pár místností,“ konstatuje ředitelka Pedagogického muzea J.A. Komenského v Praze PhDr. Markéta Pánková. „Původně jsme sídlili ve Valdštejnském paláci, kde je dnes Senát, a museli dlouhá léta trpělivě čekat, až dostaneme budovu, v níž teď sídlíme, do vlastní správy.“ Nastěhovat se do památkově chráněného domu s neuvěřitelně dlouhou historií má podle jejích slov své výhody i nevýhody. Naštěstí tu už dnes nejsou jako nezvaní hosté, ale jako právoplatní správci.

 

Na skok v renesanci
„Ten dům má fantastickou atmosféru,“ pochvaluje si doktorka Pánková. „Když jsem sem poprvé vstoupila, dýchla na mě renesance, doba plná paradoxů. Na jedné straně tehdy Pražané házeli odpadky z okna rovnou na ulici, na druhé straně tu vznikaly nádherné kulturní památky.“ Dům U Zlatého slunce k těm skvostům určitě patří. Současný muzejník však přesto s lecčíms zápolí. Především s neuvěřitelně nízkými stropy. Velkou sochu J. A. Komenského tak zatím není kam dát. Podobné problémy má paní ředitelka i s připravovanou výstavou Orbis Pictus, která vychází z díla učitele národů Labyrint světa a ráj srdce. Jejím hlavním exponátem je totiž tři a půl metru vysoké srdce. Kam ho umístit – to je zatím otázka, s kterou by si nejspíš nevěděl rady ani Jan Neruda. Snad se časem podaří zrekonstruovat půdní prostory, kam by se výstavní srdce možná mohlo vejít. Občas paní ředitelce také poněkud hořkne výhled do nádherně opravené Ledeburské zahrady. „Zahrada patří restauraci, která v létě občas pořádá hlasitější zábavu,“ dodá na vysvětlenou. „Kousek od mých oken pak vyhrává muzika a číšníci v improvizovaném stanu připravují k servírování slavnostní menu pro svatební či jiné hosty. Naštěstí je ta hudba někdy i příjemná.“

 

Baroko pro oko
Dřívější obyvatelé se podle jejích slov na interiéru domu citelně podepsali. Z historického mobiliáře už prakticky nic nezůstalo. Původní krásné a široké prostory tehdejší správce rozčlenil na „nudličky“, ve kterých zřídil učebny a kanceláře. Paní ředitelka s nadsázkou říká, že chtěl nejspíš vytvořit takové baroko naoko. Ve skutečnosti se však při novodobých zásazích leckde poničila i cenná výzdoba stěn. „Při rekonstrukci elektroinstalace se nám podařilo dát alespoň dvě stěny do původního stavu,“ uvádí doktorka Pánková.

 

V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
o pamětníkovi renesance
o slunečné budoucnosti
o stříbrníkovi ze dvora Rudolfa II.

26.04.2007 | Ivana Matyášová
  • Xantypa - časopis nabitý lidmi

    Moderní časopis má také svoji internetovou podobu. Nabízí všem příjemné a kultivované čtení o společnosti a lidech, o kterých se mluví.


BYDLENI.CZ Internetový magazín o bydlení a životním stylu. Byty a reality. Katalog firem, produktů a služeb.

REDAKCE BYDLENI.CZ: Kotlářská 5, 602 00 Brno; tel.: 532 154 444; info@bydleni.cz
Provozovatel serveru: ABSTRACT s.r.o.; Kotlářská 5, 602 00 Brno; info@abstract.cz; Tel.: 532 154 444