Čaj uvařený ze sušených listů mladých ostružin se odedávna podával v domácnostech jako účinný léčebný prostředek při poruchách činnosti střevního traktu, proti průjmu, při žaludečních chorobách nebo při zánětu ústní dutiny.
Plody, které jsou kulovité, černé, lesklé, posilují imunitní systém, mají značně vysoký obsah vitaminu A, vitaminu C, jsou bohaté na železo i na další cenné minerální látky. Šťáva z ostružin pomáhá zejména při nachlazení. Pro nízký obsah bílkovin, cukrů a zároveň vysoký podíl minerálních látek a kyselin v plodech jsou ostružiny vhodné pro nejrůznější diety.

S pěstováním ostružiníku (Rubus fruticosus) v zahradách se začalo až v 19. století, s jeho šlechtěním ještě později. Dnes již existují vedle trnitých odrůd i odrůdy beztrnné, které však většinou rostou o poznání slaběji.
 
 Protože jsou ostružiníky pnoucí rostliny vyžadující oporu, musíme je vyvazovat. V zahradách můžeme ostružiník pěstovat na drátěné konstrukci, praktické bývá pěstovat jej na konstrukci podél plotu. Dlouhé šlahouny se zakracují. Zakrácené rostliny více větví, a tak by i výnos z nich měl být větší. Některé jsou málo odolné vůči mrazům, proto je vhodné na zimu je sundat z opory a na zemi zakrýt. Rostlina kvete a plodí na loňských výhonech.

Ostružiníky jsou nenáročné, daří se jim i na suchých písčitých půdách, nejlépe však prospívají v půdách výživnějších a vlhčích. Vysazujeme je na jaře od března do dubna. Bujně rostoucí odrůdy sázíme ve vzdálenosti 2–2,5 m, u slabších stačí vzdálenost 1,5 m.