V několika příštích článcích se pokusíme nastínit základní typy kachlových kamen i včetně jejich kombinací při vytápění bytových prostor jinými nezávislými energetickými zdroji. Hned na začátku bych rád demonstroval skutečnost, že nejsou kamna jako kamna a že kachlová kamna nabízejí mnoho individuálních řešení - od dekorativního přídavného topení, přes integrovanou součást centrálního vytápění až po vytápěcí systém pro celý dům.
Kachlová kamna jsou navíc jediným vytápěcím systémem, který je možno přizpůsobit osobním požadavkům co se týká jejich funkce, dimenzování a designu. Jednotlivé systémy se odlišují v aplikované technice a účinnosti, a vyjadřují tak nejrůznější filozofie vytápění. Proto je obzvlášť důležité si o těchto různých možnostech vytvořit určitou představu, neboť technický vývoj jde i ve vytápěcí technice neustále kupředu. Nejnovější kamnové klasické ale i teplovzdušné vložky se speciálním vedením spalovaného vzduchu, zón zbytkového spalování, katalyzátorů a elektronicky řízeného spalování udělaly ze současných kachlových kamen zodpovědná technicko-ekologická vytápěcí zařízení.
Že to není možné jen s pomocí několika šamotových cihel a jednoduché litinové nebo ocelové vložky, je myslím každému jasné. Zrovna tak, že tyto nové technologie lze požadovat pouze od školených odborníků a kompetentních firem.
První věc, kterou by si měl spotřebitel při základním rozhovoru s kamnářem ujasnit, je požadovaná funkce resp. účel navrhovaného topidla:
a) akumulační - pomalý náběh, sálavé teplo, b) teplovzdušné - rychlé teplo, ale s konvekcí. Vaši odbornost posílí i následující členění kamen na:
Kuchyňské sporáky tvoří zvláštní, specificky funkční skupinu, do které patří mimo jiné kachlový sporák a stolový sporáček, ať už přenosný a nebo určený pro vestavbu např. do kuchyňské linky.
A nyní k jednotlivým typům kamen:
Klasická kachlová kamna (pomalé, avšak dlouho trvající teplo)
V tomto nejrozšířenějším typu kamen se zapaluje a hoří najednou zhruba 15 kg dřeva (na rozdíl např. od teplovzdušných kamen - o těch si povíme později, kde stačí zapálit jen několik polen), přičemž trvá asi jednu hodinu, než se teplo projeví a kachle pláště se zahřejí (obr. 1/1). Teplo je pak samozřejmě předáváno po několik hodin bez dalšího přikládání.
Jak klasická kamna fungují?
Podívejme se na obr. 1/2. Ohniště může být buď vyrobeno dopředu (kamnová vložka) nebo - tak jako u většiny klasických kamen - vyzděno ze šamotových tvarovek či sestaveno ze speciálních dílců. Zde hoří oheň a ohřívá stěny topiště. Spaliny jsou vedeny tzv. kouřovody neboli tahy. Tyto zděné kanály probíhají celými kamny, kterými musí horký kouř proběhnout, než se konečně dostane do komína.
Z jednoduchého důvodu. Kov přijímá teplo velmi rychle, ale zrovna tak rychle ho předává. Šamotové materiály přijímají teplo ze spalin sice pomalu, ale akumulují ho a pak ho pomalu, tzn. po dlouhou dobu, předávají.
Neohřívá vzduch, ale tělesa
Teplo, které je předáváno z tahů na povrch pláště a které sálá do místnosti, je zcela zvláštním druhem tepla. I když to zní neuvěřitelně, neohřívá toto teplo okolní vzduch, ale předměty (tělesa), na které narazí. A ohřívá je nejen na jejich povrchu, ale i do hloubky, protože prostupuje skrze ně stejně tak jako sluneční teplo. Proto stačí k vytápění místností relativně nízké teploty, abychom přesto vnímali příjemné teplo.
Čím větší je možnost akumulace, tím déle zůstávají kamna teplá.
Četnost přikládání
V klasických kamnech se přikládá zpravidla jednou za 12 hodin. Po vyhoření asi 10 až 15 kg dřeva (dokud z něj nezbydou pouze žhavé uhlíky) se zavřou přikládací dvířka, resp. mřížka přívodu vzduchu hoření nebo případně i klapka do komína. Další cyklus hoření a přikládání proběhne až druhý den ráno, tedy přibližně za 10 až 12 hodin.
Hypokaustová kamna (akumulační systém s uzavřenou cirkulací teplého vzduchu)
Už ve starém Římě byly termální lázně, bazény a odpočívací místnosti vytápěny srovnatelným systémem. Hypokaustová kamna (obr. 1/3) fungují podobně jako teplovzdušná či kombinovaná kamna, s tím rozdílem, že u hypokaustu ohřívá spalovací komora uzavřený systém cirkulujícího teplého vzduchu, který je předáván na povrch pláště v podobě sálavého tepla. Není tedy vyfukován přes větrací mřížky! Ale může být veden kanály např. do horních místností.
Teplý vzduch v kanále pomalu vychládá, a klesá proto dolů. Tak se dostává opět ke zdroji tepla, ke spalovací komoře, kde se ohřeje a stoupá zase vzhůru. Pokud tato cirkulace funguje pouze na základě popsaných fyzikálních zákonů, hovoříme o tzv. provozu se samospádem. Delšími kanály se však teplý vzduch protlačuje pomocí malých ventilátorů. Protože se teplý vzduch dá v kanálech takto transportovat mnohem dál než např. horký kouř, má tento systém i mnohem širší pole působnosti. Staví se velké plochy s poměrně nízkou povrchovou teplotou, a tak nedochází ke konvekci, tzn. k víření prachu.
Hypokaustová kamna představují ideální vytápěcí akumulační systém současné doby zvláště pak za použití moderních technologií typu KMS (keramický modulový akumulační systém).
Autor: ing. Vladimír Ehrlich Zdroj: časopis Interiér stavby 6/2003
