Přestože je výměna dveří finančně náročnou záležitostí, setkávají se výrobci dveří s řadou chyb, které se při jejich výběru neustále opakují. „Klasikou je v tomto ohledu záměna pravých a levých dveří. Za svůj život jsem se setkal s desítkami zákazníků, kteří chtěli dveře vyměnit právě proto, že je při objednávce zaměnili,“ říká Radim Grygárek ze společnosti Porta Doors. Určení správné orientace dveří je přitom velmi jednoduché. „Postavte se ke dveřím čelem tak, aby se otevíraly směrem k vám. Pravé dveře mají panty na pravé straně, levé dveře na levé,“ dodává Grygárek.
Dalším častým problémem je i výběr nevhodného rozměru dveří. Příliš úzké dveře totiž mohou způsobit komplikace nejen při stěhování nábytku a spotřebičů, ale i při obyčejném pohybu. Všeobecně se proto doporučuje minimální šířka dveří 80 cm. I dveřmi do koupelny totiž musí projít například pračka, koupelnová skříňka nebo v případě pozdější rekonstrukce celá vana. Rozměry dveřního prostoru vždy důkladně porovnejte s rozměry uvedenými v katalogu výrobce. Při jejich zaměřování rovněž dejte pozor na to, zda nemáte dveře nějakým rozměrem atypické. Takové dveře je totiž zpravidla nutné objednat na míru přímo u truhláře, což může znamenat výrazné prodražení.
Nejen samotné rozměry dveří, ale i celková dispozice bytu potom rozhoduje o způsobu otevírání dveří. Klasické otáčivé dveře totiž na otevření potřebují více prostoru. „Tento problém je typický pro úzké chodby nebo malé koupelny, v nichž dveře naráží na umyvadlo nebo skleněnou stěnu sprchového koutu. Pro takový případ bych doporučil zvolit otevírání dveří směrem z místnosti ven nebo dveře zasouvací. Jejich instalace je bohužel náročnější v tom, že se musí dveřní pouzdro zabudovat do zdi,“ říká Grygárek. Na instalaci snazší, i když esteticky ne tak atraktivní alternativou, jsou posuvné dveře s pohybem po zdi. Kolejnice by však měly být montovány pouze na zdi s dostatečnou nosností a měly by být dokonale vyvážené. Jinak se vám může stát, že se budou dveře samovolně zavírat či otevírat.
Dveře by zároveň měly být v rámci celého interiéru pokud možno sladěné, je proto určitě lepší vybírat kompletní sadu dveří do bytu či domu naráz. Pokud se rozhodnete pro výměnu v postupných krocích, může se stát, že mezitím přestane výrobce požadovaný model vyrábět. „Materiál, ze kterého jsou dveře vyrobeny, vybírejte podle intenzity provozu ve vaší domácnosti, ohled berte i na děti nebo domácí zvířata. Náročnějším podmínkám zaručeně odolají dveře s povrchem z CPL laminátu,“ radí Grygárek. Ještě o něco dražší variantou jsou dveře s dýhovaným povrchem, který se na jedné straně nejvíce podobá masivnímu dřevu, na straně druhé je ale dýha stejně jako masivní dřevo barevně nestálá. Barvy se tak mohou postupem času měnit a v závislosti na dopadajícím světle nemusí po pár letech odpovídat vašemu původnímu výběru. Barevně stálou a navíc levnější variantou jsou potom dveře s povrchem z fólie, některé z nich, jako např. fólie Portacortex, již navíc věrně imitují strukturu dřeva. Zaručeně se vyplatí nespoléhat se pouze na obrázky z katalogu, ale prodejnu či showroom výrobce navštívit osobně. O barvě a materiálu se budete moci přesvědčit na vlastní oči a předejdete tak nepříjemnému překvapení při rozbalování krabic.
Materiál, ze kterého jsou dveře vyrobeny by pak měl odpovídat jejich umístění a účelu. Křídlo vchodových dveří by proto mělo být proloženo minimálně vícevrstvým hliníkovým plechem, pozornost byste měli věnovat i zvukové neprůzvučnosti. Před výběrem dveří dobře zvažte míru hluku nejen na chodbě, ale i v jednotlivých místnostech. Dveře s vyšší neprůzvučností se totiž dají pořídit i ve variantě do interiéru, což jistě ocení nejen rodiče malých hudebníků. Celoskleněné dveře potom sice interiér opticky zvětší a prosvětlí, hlavně v rodinách s malými dětmi a zvířaty ale mohou být příčinou řady nehod.
Nejen při volbě materiálu dveří, ale i při výběru jejich barvy a designu mnozí z nás tápou a nebo šlápnou vedle. I zde ale existuje jednoduchá poučka. „Bytoví designéři zpravidla radí použít dveře buď v souladu s ostatními barvami v interiéru, nebo naopak v přímém kontrastu. Osvědčenou klasikou je kombinace tmavých dveří a světlé podlahy. Z tmavých barev jsou potom dlouhodobě nejoblíbenější dub, heban nebo wenge,“ dodává Grygárek. Interiéru by ale vždy měly dominovat maximálně tři barvy.
Dalším častým problémem je i výběr nevhodného rozměru dveří. Příliš úzké dveře totiž mohou způsobit komplikace nejen při stěhování nábytku a spotřebičů, ale i při obyčejném pohybu. Všeobecně se proto doporučuje minimální šířka dveří 80 cm. I dveřmi do koupelny totiž musí projít například pračka, koupelnová skříňka nebo v případě pozdější rekonstrukce celá vana. Rozměry dveřního prostoru vždy důkladně porovnejte s rozměry uvedenými v katalogu výrobce. Při jejich zaměřování rovněž dejte pozor na to, zda nemáte dveře nějakým rozměrem atypické. Takové dveře je totiž zpravidla nutné objednat na míru přímo u truhláře, což může znamenat výrazné prodražení.
Nejen samotné rozměry dveří, ale i celková dispozice bytu potom rozhoduje o způsobu otevírání dveří. Klasické otáčivé dveře totiž na otevření potřebují více prostoru. „Tento problém je typický pro úzké chodby nebo malé koupelny, v nichž dveře naráží na umyvadlo nebo skleněnou stěnu sprchového koutu. Pro takový případ bych doporučil zvolit otevírání dveří směrem z místnosti ven nebo dveře zasouvací. Jejich instalace je bohužel náročnější v tom, že se musí dveřní pouzdro zabudovat do zdi,“ říká Grygárek. Na instalaci snazší, i když esteticky ne tak atraktivní alternativou, jsou posuvné dveře s pohybem po zdi. Kolejnice by však měly být montovány pouze na zdi s dostatečnou nosností a měly by být dokonale vyvážené. Jinak se vám může stát, že se budou dveře samovolně zavírat či otevírat.
Dveře by zároveň měly být v rámci celého interiéru pokud možno sladěné, je proto určitě lepší vybírat kompletní sadu dveří do bytu či domu naráz. Pokud se rozhodnete pro výměnu v postupných krocích, může se stát, že mezitím přestane výrobce požadovaný model vyrábět. „Materiál, ze kterého jsou dveře vyrobeny, vybírejte podle intenzity provozu ve vaší domácnosti, ohled berte i na děti nebo domácí zvířata. Náročnějším podmínkám zaručeně odolají dveře s povrchem z CPL laminátu,“ radí Grygárek. Ještě o něco dražší variantou jsou dveře s dýhovaným povrchem, který se na jedné straně nejvíce podobá masivnímu dřevu, na straně druhé je ale dýha stejně jako masivní dřevo barevně nestálá. Barvy se tak mohou postupem času měnit a v závislosti na dopadajícím světle nemusí po pár letech odpovídat vašemu původnímu výběru. Barevně stálou a navíc levnější variantou jsou potom dveře s povrchem z fólie, některé z nich, jako např. fólie Portacortex, již navíc věrně imitují strukturu dřeva. Zaručeně se vyplatí nespoléhat se pouze na obrázky z katalogu, ale prodejnu či showroom výrobce navštívit osobně. O barvě a materiálu se budete moci přesvědčit na vlastní oči a předejdete tak nepříjemnému překvapení při rozbalování krabic.
Materiál, ze kterého jsou dveře vyrobeny by pak měl odpovídat jejich umístění a účelu. Křídlo vchodových dveří by proto mělo být proloženo minimálně vícevrstvým hliníkovým plechem, pozornost byste měli věnovat i zvukové neprůzvučnosti. Před výběrem dveří dobře zvažte míru hluku nejen na chodbě, ale i v jednotlivých místnostech. Dveře s vyšší neprůzvučností se totiž dají pořídit i ve variantě do interiéru, což jistě ocení nejen rodiče malých hudebníků. Celoskleněné dveře potom sice interiér opticky zvětší a prosvětlí, hlavně v rodinách s malými dětmi a zvířaty ale mohou být příčinou řady nehod.
Nejen při volbě materiálu dveří, ale i při výběru jejich barvy a designu mnozí z nás tápou a nebo šlápnou vedle. I zde ale existuje jednoduchá poučka. „Bytoví designéři zpravidla radí použít dveře buď v souladu s ostatními barvami v interiéru, nebo naopak v přímém kontrastu. Osvědčenou klasikou je kombinace tmavých dveří a světlé podlahy. Z tmavých barev jsou potom dlouhodobě nejoblíbenější dub, heban nebo wenge,“ dodává Grygárek. Interiéru by ale vždy měly dominovat maximálně tři barvy.
