Dalším častým problémem je i výběr nevhodného rozměru dveří. Příliš úzké dveře totiž mohou způsobit komplikace nejen při stěhování nábytku a spotřebičů, ale i při obyčejném pohybu. Všeobecně se proto doporučuje minimální šířka dveří 80 cm. I dveřmi do koupelny totiž musí projít například pračka, koupelnová skříňka nebo v případě pozdější rekonstrukce celá vana. Rozměry dveřního prostoru vždy důkladně porovnejte s rozměry uvedenými v katalogu výrobce. Při jejich zaměřování rovněž dejte pozor na to, zda nemáte dveře nějakým rozměrem atypické. Takové dveře je totiž zpravidla nutné objednat na míru přímo u truhláře, což může znamenat výrazné prodražení.
Nejen samotné rozměry dveří, ale i celková dispozice bytu potom rozhoduje o způsobu otevírání dveří. Klasické otáčivé dveře totiž na otevření potřebují více prostoru. „Tento problém je typický pro úzké chodby nebo malé koupelny, v nichž dveře naráží na umyvadlo nebo skleněnou stěnu sprchového koutu. Pro takový případ bych doporučil zvolit otevírání dveří směrem z místnosti ven nebo dveře zasouvací. Jejich instalace je bohužel náročnější v tom, že se musí dveřní pouzdro zabudovat do zdi,“ říká Grygárek. Na instalaci snazší, i když esteticky ne tak atraktivní alternativou, jsou posuvné dveře s pohybem po zdi. Kolejnice by však měly být montovány pouze na zdi s dostatečnou nosností a měly by být dokonale vyvážené. Jinak se vám může stát, že se budou dveře samovolně zavírat či otevírat.
Dveře by zároveň měly být v rámci celého interiéru pokud možno sladěné, je proto určitě lepší vybírat kompletní sadu dveří do bytu či domu naráz. Pokud se rozhodnete pro výměnu v postupných krocích, může se stát, že mezitím přestane výrobce požadovaný model vyrábět. „Materiál, ze kterého jsou dveře vyrobeny, vybírejte podle intenzity provozu ve vaší domácnosti, ohled berte i na děti nebo domácí zvířata. Náročnějším podmínkám zaručeně odolají dveře s povrchem z CPL laminátu,“ radí Grygárek. Ještě o něco dražší variantou jsou dveře s dýhovaným povrchem, který se na jedné straně nejvíce podobá masivnímu dřevu, na straně druhé je ale dýha stejně jako masivní dřevo barevně nestálá. Barvy se tak mohou postupem času měnit a v závislosti na dopadajícím světle nemusí po pár letech odpovídat vašemu původnímu výběru. Barevně stálou a navíc levnější variantou jsou potom dveře s povrchem z fólie, některé z nich, jako např. fólie Portacortex, již navíc věrně imitují strukturu dřeva. Zaručeně se vyplatí nespoléhat se pouze na obrázky z katalogu, ale prodejnu či showroom výrobce navštívit osobně. O barvě a materiálu se budete moci přesvědčit na vlastní oči a předejdete tak nepříjemnému překvapení při rozbalování krabic.
Materiál, ze kterého jsou dveře vyrobeny by pak měl odpovídat jejich umístění a účelu. Křídlo vchodových dveří by proto mělo být proloženo minimálně vícevrstvým hliníkovým plechem, pozornost byste měli věnovat i zvukové neprůzvučnosti. Před výběrem dveří dobře zvažte míru hluku nejen na chodbě, ale i v jednotlivých místnostech. Dveře s vyšší neprůzvučností se totiž dají pořídit i ve variantě do interiéru, což jistě ocení nejen rodiče malých hudebníků. Celoskleněné dveře potom sice interiér opticky zvětší a prosvětlí, hlavně v rodinách s malými dětmi a zvířaty ale mohou být příčinou řady nehod.
Nejen při volbě materiálu dveří, ale i při výběru jejich barvy a designu mnozí z nás tápou a nebo šlápnou vedle. I zde ale existuje jednoduchá poučka. „Bytoví designéři zpravidla radí použít dveře buď v souladu s ostatními barvami v interiéru, nebo naopak v přímém kontrastu. Osvědčenou klasikou je kombinace tmavých dveří a světlé podlahy. Z tmavých barev jsou potom dlouhodobě nejoblíbenější dub, heban nebo wenge,“ dodává Grygárek. Interiéru by ale vždy měly dominovat maximálně tři barvy.