Architektura pod rudou hvězdou bez stigmat a předsudků
Letošní konference, nesoucí právě tento název, se v ČR konala již popáté a tentokrát se tématem stala socialistická architektura, resp. tzv. „architektura s rudou hvězdou bez stigmat a předsudků“. Představme si, jaké stavby z oné doby známe. Poznáme ve městech a na vsích budovy nesoucí typické znaky tehdejší doby? Líbí se nám? Resp., máme na ně nějaký názor? Víte, ve škole nás učí, abychom dokázali říci, proč se nám daná stavba líbí nebo nelíbí. Nestačí jen konstatovat, že je ošklivá, ale proč je ošklivá. Pak už nezáleží na faktu, že jsme jediní, kteří si toto myslí.
Letošní konference, nesoucí právě tento název, se v ČR konala již popáté a tentokrát se tématem stala socialistická architektura, resp. tzv. „architektura s rudou hvězdou bez stigmat a předsudků“. Představme si, jaké stavby z oné doby známe. Poznáme ve městech a na vsích budovy nesoucí typické znaky tehdejší doby? Líbí se nám? Resp., máme na ně nějaký názor? Víte, ve škole nás učí, abychom dokázali říci, proč se nám daná stavba líbí nebo nelíbí. Nestačí jen konstatovat, že je ošklivá, ale proč je ošklivá. Pak už nezáleží na faktu, že jsme jediní, kteří si toto myslí.
 |
|
| výhled z Nové budovy Národního muzea na hlavní budovu Národního muzea |
 |
|
| střecha Nové budovy Národního muzea, na kterém byla postavena další dvě podlaží |
Někoho k panelákům táhnou vzpomínky
Uvedu na příkladu – např. tzv. „panelák“ – jednomu přijde takový dům na Žižkově krásný a účelný, třeba proto, že v něm bydlí přes dvacet let. Možná vzhledem k úsměvným zážitkům a vzpomínkám z dětství, z dětských přátelství se sousedy, která trvají doteď. Třeba proto, že v mládí se mu na sídlišti v jednom z paneláků líbilo děvče a mezi panelovými zdmi si za nějaký čas dali první pusu. Když si člověk zvyknul, ani mu už nepřišlo, že slyší, v lepším případě, na jaký pořad se sousedé zrovna dívají. Díky těmto vzpomínkám nedá na panelové sídliště dopustit. Snad i proto, že nic jiného nezažil, možná ani nechtěl nic měnit. Díky tomu to člověku brání v kritickém náhledu na architekturu panelových domů. Pro jiného je ale panelák zkrátka „králíkárna“ a je rád, že v ní nikdy bydlet nemusel.
Uvedu na příkladu – např. tzv. „panelák“ – jednomu přijde takový dům na Žižkově krásný a účelný, třeba proto, že v něm bydlí přes dvacet let. Možná vzhledem k úsměvným zážitkům a vzpomínkám z dětství, z dětských přátelství se sousedy, která trvají doteď. Třeba proto, že v mládí se mu na sídlišti v jednom z paneláků líbilo děvče a mezi panelovými zdmi si za nějaký čas dali první pusu. Když si člověk zvyknul, ani mu už nepřišlo, že slyší, v lepším případě, na jaký pořad se sousedé zrovna dívají. Díky těmto vzpomínkám nedá na panelové sídliště dopustit. Snad i proto, že nic jiného nezažil, možná ani nechtěl nic měnit. Díky tomu to člověku brání v kritickém náhledu na architekturu panelových domů. Pro jiného je ale panelák zkrátka „králíkárna“ a je rád, že v ní nikdy bydlet nemusel.
 |
|
| bakalářky architektury obdivují kontrast staveb |
Známé stavby éry komunismu
A co Nová budova Národního muzea, tzv. budova bývalého Federálního shromáždění? Líbí se nám? Podle průzkumu z měsíců nedávno minulých čtenáři jistého deníku označili tuto stavbu za nejošklivější budovu Prahy. Zatímco stavba televizního vysílače na Ještědu vyhrála v roce 2000 titul nejlepší české stavby 20. století. A přitom obě stavby pocházejí ze stejné doby. Co architekt, to názor. Co člověk, to názor.
A co Nová budova Národního muzea, tzv. budova bývalého Federálního shromáždění? Líbí se nám? Podle průzkumu z měsíců nedávno minulých čtenáři jistého deníku označili tuto stavbu za nejošklivější budovu Prahy. Zatímco stavba televizního vysílače na Ještědu vyhrála v roce 2000 titul nejlepší české stavby 20. století. A přitom obě stavby pocházejí ze stejné doby. Co architekt, to názor. Co člověk, to názor.
 |
|
| zavěšené schodiště v budově bývalého Federálního shromáždění, nyní Nové budovy Národního muzea |
Stavby, vystavěné za minulého režimu, se vždy budou někomu líbit a někdo je bude nenávidět. Proč je nenávidí? Nemusí to vždy být proto, že je to nehezká stavba. V oné době byly naopak některé stavby považovány za skvosty a byly recenzovány i evropskými odborníky jako velice zdařilá architektura. Někdo prostě naopak všechny tzv. socialistické stavby odsuzuje, protože nikdy nepřijal režim, který zde v druhé polovině minulého století vládl a tyto stavby s režimem spojuje a vždy to bude v jeho podvědomí. A protože nesnášel režim, nesnáší všechny stavby vystavěné v oné době.
A co vy, kteří jste komunismus zažili?
Zaslouží si tedy socialistické stavby zbourání „jen proto“, že byly vystavěny v době socialismu a vypadají, jak vypadají? Některé jsou přitom opravdovou ukázkou krásné architektury tehdejší doby. Cílem tohoto článku není kritizovat nebo chválit, ale zamyslet se. A možná právě proto, že jsem za minulého režimu ještě nebyla na světě, zajímala by mě konfrontace názorů těch, kteří v době reálného socialismu vyrostli a těch, kteří se narodili až po převratu.
