Na opuštěných stavbách mě baví příběh, říká explorer ScouT

Co vás láká na opuštěných stavbách?

Nejlépe by to vystihla slova předního českého potápěče a hledače lodních vraků – „čistá lidská zvědavost“.

Co se skrývá za zavřenými dveřmi a zákazy vstupu? Příběh. Každá stavba má svůj a právě objevování (explorering) zapomenutých domů, továren, vojenských komplexů – to je to, co mě baví. Co se tady dělo, kdo tu bydlel? Proč to tady zeje prázdnotou? Odpovědi často na místě nenajdu. Něco málo lze dohledat na internetu, u bývalých majitelů, sousedů. Často ale člověk nenajde nic. Většinu budov obklopuje tajemná neznámá…

Atmosféra. Když je člověk sám, či jsme dva, nebo i skupina v celém hotelu, luxusní vile, komplexu, obytném domě, sami.

A adrenalin. Statika některých objektů bývá velmi pochybná. Uvnitř se může kdokoli objevit, ať už bezdomovci, narkomani, nebo policie. Zkrátka nikdy nevíte, co vás čeká.

Jakými cestami opuštěné stavby vyhledáváte?

Cest k vyhledání nějaké té stavby je několik. Jsem členem několika facebookových skupin zabývajících se urbexem, a tak inspiraci čerpám z nich. Zjistit nějakou tu lokaci není jen tak, protože vám ji téměř nikdo neřekne. Chce si to najít mezi urbexáky kamarády. Existují ale i stránky, kde najdete přesnou adresu. Třeba weby památkářů nebo stránky zabývající se čistě problematikou opuštěných domů. Nejlepší je ale něco objevit sám. Když jdu takhle po městě, procházím brněnskými ulicemi a dívám se. Vidím to, co ostatní nevidí. Mnoho takovýchto „náhodných“ objektů však není přístupných. Ale když jsou, stojí to za to.

Kdo se může stát urban explorerem?

Urban explorerem se může stát opravdu každý. V posledních letech se z této aktivity stal celosvětový fenomén. A potřeba k tomu není vlastně nic. Jen chuť a občas rychlé nohy.

Urbex může mnoho lidí vnímat jako nějakou vandalskou aktivitu. Má urbex pravidla?

Plno lidí to tak vidí. Kdesi jsem četl, že na jednoho urbexera připadá 10 sběračů kovů. Připočtěte si ještě sprejery, bezdomovce, zloděje a vandaly. Není se pak čemu divit. Navíc každý objekt někomu patří. Porušujete tedy zákon. (Líbilo se mi přirovnání k porušení zákona v tak velké míře, jako byste jeli na kole po chodníku. Není to tak ale všude. Třeba v Německu je zákon i policie velmi tvrdá.) No a vysvětlujte pak policajtům, že vás zajímají opuštěné stavby a že si jenom tak fotíte. Urbex má pár nepsaných pravidel, co musí napadnout každého slušného člověka. Říká se: „Neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy.“ K tomu se tedy vztahuje zákaz jakéhokoli rozbíjení, ničení majetku, odnášení věcí, ale i vytváření vstupů do uzavřených objektů.

Co je vaším cílem? Podařilo se vám (vašim známým) nějakou stavbu zachránit? Jste v kontaktu s památkáři?

Cílem? Dál se urbexu věnovat a zlepšovat se ve focení. Mým snem je navštívit největší opuštěné město světa – Chernobyl na Ukrajině. Celý rozhovor poskytuji jako můj pohled na věc. Já se osobně na záchraně nějakých objektů nepodílím a jak jsou na tom ostatní, to nevím. Jen, co mě činí nelidným, je bourání staveb. Takových, které si zaslouží památkovou ochranu, a z nějakého „divného důvodu ji nedostali“. Rozhlédněte se třeba z parkoviště Vaňkovky.

Je dokumentace opuštěných staveb veřejně přístupná? Můžeme se na nějaké fotografie podívat?

Každý urbexer si s fotkami může dělat, co chce. Někdo je má volně přístupné na Facebooku, webových stránkách, někteří dělají i výstavy. Stačí zadat do vyhledávače „urbex“ nebo „opuštěné stavby“ a vyjede vám nespočet fotek a webů. Můžete navštívit naši nově vznikající stránku na facebooku: https://www.facebook.com/UrbexMorava nebo si mě najet přímo pod mojí přezdívkou: https://www.facebook.com/ScouT-679338865558389