Jak je patrné, je proto maceška, známá též jako viola, violka, květinka snaživá, proto se i  poměrně úspěšně dobře uplatňuje nejen plošně na záhonech a jejich obrubách, ale i v zahrádkách, truhlících za okny, v korytech, okrasných mísách či dalších květinových nádobách. Rovněž můžeme macešky použít jako rám jiných výsadeb, třeba tulipánů nebo narcisů; jsou velmi dekorativní a patří mezi nejmilejší a nejkrásnější posly jara. Kultivary, které nabízejí zahradnické prodejny, mohou se chlubit výškou i šířkou patnáct až dvacet centimetrů.

Rod, který zahrnuje více než čtyři sta druhů a je rozšířený po celém světě, už něco pamatuje;  název viola byl totiž známý již ve starém Římě a velkokvěté macešky opěvovali dokonce i antičtí básníci.

Violky se pěstují jako letničky, dvouletky nebo trvalky. Semena, která jsme před výsevem smíchali s jemným pískem a mnutím v dlaních narušili jejich ochrannou vrstvu,  vyséváme do truhlíků nebo na zastíněný záhon, který navíc překryjeme mokrým papírem nebo lepenkou.  Téměř na povrchu vlhké půdy, ve tmě a při teplotě nad 15 stupňů Celsia vyklíčí do tří týdnů prakticky všechna semena. Mladé a křehké rostlinky pěstujeme poté na světle a po vytvoření již dvou pravých lístků je přepichujeme, aby byly nízké a košaté. Na stanoviště je vysadíme hned, jakmile se objeví první poupata. Vyžadují dostatečnou zálivku, nesmějí přeschnout, jinak nejsou choulostivé. Zaléváme je i v zimě v bezmrazých dnech. Abychom docílili bohatství květů, odstraňujeme ty odkvetlé a rostliny přihnojujeme. Macešky kvetou na jaře a v první polovině léta, za horkého počasí kvetení ustává a obnovuje se až změnou počasí s přísunem vlhka.

Pro zahrádky mají význam dva odlišné druhy vytrvalých violek: je to Viola cornuta (violka ostruhatá),  patřící do skupiny macešek, a Viola odorata – naše oblíbená fialka.

Květ violky ostruhaté (Viola cornuta) je podobný malým maceškám a jeho původní barva byla fialová. Z tohoto výchozího druhu byly vyšlechtěny různé bohatě kvetoucí odrůdy jak v barvě fialové, tak modré, žluté i bílé. Všechny vyžadují dobrou kyprou půdu dostatečně vlhkou a světlo bez slunečního úpalu. Množí se jak semeny – nejlépe v červnu až červenci, v interiéru též od ledna do března – tak pomocí řízků nebo dělením trsů koncem léta. Pro pěstování macešek v interiéru je nejvhodnější teplota v rozmezí 10–15 st. C.

Námi oblíbená voňavá fialka (Viola odorata) rozkvétá již v březnu, některé druhy znovu kvetou (remontují) na podzim v září i říjnu. Kromě fialově kvetoucích odrůd jsou také bílé, růžové, zřídka i žluté. Pěkně se vyjímají ve volných partiích, prospívají v humózní půdě s dostatkem vláhy jak v polostínu, tak na slunci. Jsou to nenáročné květiny, které jsou cenné i pro řez.