Slovem letničky označujeme jak pravé jednoleté byliny, jejichž životní cyklus trvá jedno vegetační období, tak i víceleté rostliny, vesměs teplomilné, které každoročně vyséváme, protože nejsou schopny přežít naši zimu. I balkonové květiny množené z řízků jsou ve své domovině většinou vytrvalé byliny; my je však pěstujeme v závěsných nádobách nebo truhlících jako klasické letničky, které umisťujeme na terasy, balkony, za okna, do kontejnerů a na jiná vhodná místa včetně záhonů a s příchodem prvních podzimních mrazů je likvidujeme.

Tak například používáme u nás oblíbené muškáty, které ve své původní domovině rostou jako víceleté polokeře. V našem klimatu je však především pěstujeme jako letničky od jara do podzimu.
 
Vhodných druhů balkonových květin je celá řada. Kromě již dříve zmíněných pelargonií a petúnií jsou velmi oblíbené hlíznaté begonie, karafiáty, Million Bells, balzamíny (Impatiens balsamina), kejklířky (Mimulus), verbeny, lichořeřišnice nebo šruchy. Vysadit je můžeme i v kombinaci s převislými stále zelenými rostlinami, z nichž stále velmi frekventovanou je asparágus (Asparagus sprengeri), molice (Plectranthus thunbergii) či zajímavé batáty (povijnice jedlé – Ipomoea batatas).

Také nádoby v polostínu mohou vypadat nádherně, jsou-li osázené například již zmíněnými hlíznatými begoniemi, šalvějí (Salvia splendens), netýkavkami (Impatiens) nebo nízkým tabákem.

K letní výzdobě nejen oken je velmi vhodná mělce kořenící hlíznatá begonie, která je krásná a dlouho kvete v barvách bílé, růžové, žluté, měděné, lososové či červené. Je to letnička, u které rozlišujeme tři typy: velkokvěté gigantea-hybridy, malokvěté multiflora a převislé pendula. Všechny však při správné péči o hlízy vydrží několik let.
 
Begonie hlíznatá (Begonia tuberhybrida) pochází z asijských tropických deštných pralesů a oblastí Střední a Jižní Ameriky. Proto také vyžaduje přes léto hodně vláhy, později i přihnojování. Tuto teplomilnou rostlinu obvykle umísťujeme ven až koncem května nebo počátkem června, kdy již i noci jsou teplé. Sluneční úpal jí však nesvědčí, podobně jako silný vítr nebo studené deště. Velké sucho zase způsobuje onemocnění padlím, které se rychle šíří a kterému můžeme předejít zaléváním. Především jím trpívají starší listy rostliny. Koncem léta vláhu postupně snižujeme a po prvním mrazíku uložíme očištěné hlízy, ze kterých se rostlina pěstuje, i s natí třeba do suché rašeliny a tam, kde nemrzne.

Hrnkové karafiáty jsou nízké, kompaktní a s bohatou násadou voňavých květů. Jsou mrazuvzdorné, ale na venkovní stanoviště do truhlíků a jiných nádob, na záhon nebo do skalek je přece jen vysazujeme až ve druhé půli května. Je dobré mladé rostliny předtím vynášet ven na vzduch a takto otužovat, aby si na venkovní teplotu zvykly. Vyžadují chráněné stanoviště, plné slunce, které je důležité pro bohatou násadu květů,  výživnou kyprou zeminu a dobrou drenáž. Karafiáty žádnou zvláštní péči nepotřebují, přežijí i relativně tuhou zimu, před kterou je však vždy dobré poskytnout jim přikrývku, kterou zjara včas odstraníme. Holomrazy jsou příčinou vymrzání rostlin ponechaných venku bez přikrývky. Množit je můžeme semeny, která se vysévají brzy zjara, ale i vegetativně, a to buď řízky, hřížením, nebo dělením trsu.

Karafiát převislý (Dianthus caryophyllus) vznikl pravděpodobně zkřížením karafiátu zahradního s karafiátem čínským (Dianthus chinensis). S převislými karafiáty vytvoříme přímo skvostnou výzdobu okna i vytipovaných míst na zahradě. Tyto stálezelené trvalky tvoří bohaté přízemní trsy vysoké až 20 centimetrů. Patří do skupiny remontujících, tj. stále kvetoucích karafiátů. V zimě přezimují ve vlažné světlé místnosti při nepatrné zálivce. Namnožit si je můžeme po odkvětu koncem léta bočními oddělky, které sázíme pod sklo do nádoby s pískem a rašelinou v poměru 1:1.

Obdivujete barevná oblaka vytvořená z petúnií? Vše o jejich pěstování se můžete dočíst zde:
Pěstujeme letničky 2.