A tak jsem se na Nový rok jako každoročně vypravila na zahradu, abych zjistila, jak na tuto zimu nezimu reaguje příroda, co s ní teplá zima udělala. Už z dálky se mi naskytl hezký pohled: na zahradě, kde podle našeho lidského názoru na toto roční období vládne klid a mír, příroda rozhodně nespí, to se jen my často mylně domníváme. První, kdo mě o tom přesvědčil, byly čile poletující a hlasitě švitořící sýkorky a téměř netknuté rozvěšené lojové koule.

Kopeček bílých květů čemeřice, kterou mám tolik ráda právě proto, že kvete v zimě, i když je třeba patnáct stupňů pod nulou, vzápětí upoutal můj pohled. Lidově se této otužilé trvalce říká vánoční růže. Zvědavě jsem rozhrnula její krásně vykrajované zelené listy, abych se přesvědčila, že z jejich přítmí se ke světlu derou nová poupata. Čemeřice mě nezklamala. K rozkvětu se od podzimu chystá také nedaleko rostoucí vřesovec, jak dokazují jeho drobné větvičky obsypané červenými kvítky.
 
V trávě pod jabloní jsem postřehla několik krčících se rozkvetlých fialek, opodál na záhonu svítily žluté květy macešek a pod hrušní se k mému značnému překvapení dokonce prodraly ven červeně a modře kvetoucí bezlodyžné primulky. Zelené shluky listů modřenců nejsou nic zvláštního, ty se objevují již brzy na podzim, potřebují, aby je přešel mráz, ale nad klubajícími se talovíny jsem se zastavila. Talovíny přece oznamují nadcházející jaro, a to bývá obvykle až v únoru. Případný sníh jejich žlutým květům ani trochu nevadí. Přečkají pod ním, a když sejde, zazáří v plné kráse. Ale teď, na přelomu roku? Že se chystá rozvinout své růžové kvítky bodnanská kalina, jsem přijala se samozřejmostí; tato kalina kvete v zimě, a tak se o ní zmiňuji jen pro úplnost.

Jak bude zima pokračovat, jaká bude? Jiné naše přísloví říká, že bude-li prosinec studený, bude příští rok hubený. Tak toho se snad bát nemusíme. Vyjděte si do přírody a podívejte se, co všechno v zahradách během prosince rozkvetlo. Až napadne sníh, neuvidíte nic.