Tradiční severská stavba ze stockholmského skanzenu
Hazelius patřil k lidem, kteří na přelomu 19. a 20. století cítili, nakolik nezvratnými proměnami prochází svět a chtěli něco z opouštěných tradic a kultury lidu své země zachovat pro budoucnost. V jím založeném skanzenu je dnes asi 150 staveb, převážně z 18.-19. století, které sem byly přestěhovány z různých koutů Švédska. Patří k němu i zoologická zahrada, ve které žijí domácí i divoká severská zvířata.
Skanzeny – ostrůvky připomínající způsob života lidí v minulosti, jejichž základem jsou nejčastěji stavby lidové architektury a další ukázky materiální kultury, vznikaly v průběhu minulého století na všech světadílech. V Americe jde často o připomínku časů prvních bílých osadníků, existuje ale i řada muzeí v přírodě, která zachycují tradiční způsob života v zemích, ze kterých sem tito lidé přišli. V Severním Irsku např. zase existuje muzeum v přírodě věnované příběhu severoirských emigrantů do Ameriky.
Tradiční severská stavba ze stockholmského skanzenu
Australané, kteří si velmi váží své země i jejích tradic, založili první muzeum v přírodě v roce 1963. Našli byste je ve Swan Hillu asi 300 km od Melbourne; jeho návštěvníci se mohou seznámit s kulturou původních obyvatel, se životem prvních přistěhovalců, s historií zdejšího farmaření. Stojí zde usedlosti, jaké se tu, vzdálené od sebe i stovky kilometrů, budovaly před 150 lety, i stavby, které spoluvytvářely život prvních skutečných obcí.
Svého druhu muzei v přírodě jsou však i všechna zpřístupněná archeologická naleziště. K nejúchvatnějším a také nejnavštěvovanějším patří krétský palác v Knossu, i když mnoho odborníků siru Arturu Ewansovi vytýká, že jeho rekonstrukce nebyla příliš citlivá. A když jsme se už octli na Krétě, připomeňme si jednu z jejích nestarověkých zajímavostí. Tou je z původních trosek restaurovaná stará horská osada Milia, která leží v západní části tohoto nejjižněji položeného evropského kousku země, na odbočce ze silnice mezi Chanií a Paleochorou. Toto nádherné místo představuje ve skutečnosti jiný, v posledních letech stále sílící trend. Milia je ekologická vesnice. Všechny stavby jsou vybudovány jen z kamene a dřeva, svítí se olejovými lampami, využíví se zde výhradně solární energie, a to v omezené míře. V části staveb jsou pokoje k pronajmutí, návštěvníci vesničky však musejí přijmout přesně stanovená pravidla.
Tradiční severská stavba ze stockholmského skanzenu
Vraťme se ale ještě ke konci 19. století, kdy se první pokusy prezentovat na veřejnosti tradiční venkovské stavebnictví a životní styl obyčejných lidí, objevily i u nás.
Nejprve šlo o jediný dům, totiž o Českou chalupu, která byla exponátem pražské Zemské jubilejní výstavy v roce 1891 a setkala se s nebývalým zájmem. Šlo vlastně o výstavní pavilon - model selské usedlosti, který smíchal různé regionální typy z celých Čech a nejspíš neměl daleko ke kýči. Byl to však dobrý impuls pro další podobnou aktivitu, jíž se stala dědina asi o dvaceti lidových staveních z různých českých a moravských regionů. Tato dědina byla součástí Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895 a její speciální část tvořila valašská osada, na níž měly své zásluhy výzkumy slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Nejatraktivnějším exponátem této valašské osady byla prý hospoda Na posledním groši, kterou navštívila řada významných osobností. Posezení si tu nenechali ujít Alois Jirásek, Jaroslav Vrchlický či Svatopluk Čech. Tato expozice lidové architektury znamenala v daném oboru zlom, po němž vznikla řada kvalitních studií o české lidové architektuře.
Jurkovič shrnul své jedinečné poznatky v zásadním díle Práce lidu našeho, které vycházelo od roku 1905. Do otevření prvního českého skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, který byl i prvním svého druhu ve střední Evropě však ještě scházelo pár desítek let.
(Konec I.části)
Prameny: http://www.skansen.se; http://www.explorecrete.com; http://www.jurkovic.cz
