U většiny pokojovek začíná vegetační klid na podzim a trvá přibližně do poloviny února. Aby toto období zdárně přežily, zabezpečíme jim vhodnou teplotu, postaráme se o potřebné osvětlení, usměrníme výměnu vzduchu a zálivku. Rozhodně v tomto období rostliny nepřihnojujeme.
![]()
![]()
Sáhneme-li alespoň jednou za týden po rozprašovači, saháme po nejjednodušším a nejrychlejším ochranném opatření. Rosení rostlinám pomáhá přežít zimní období. Preventivně můžeme do vody v rozprašovači přidat i nějaký biologický prostředek proti cizopasníkům. Tam, kde rostlinám postřik neškodí, stříká se celé prostředí (samozřejmě že ne nábytek) a tam, kde by při postřiku mohly vzniknout škody, stříkají se všechny předměty s výjimkou rostlin. Přímým postřikem bychom například poničili jemné květy orchidejí či jiných ušlechtilých květin.
![]()
![]()
Existují však rostliny, které suchý vzduch poměrně dobře snášejí. K nim patří třeba kaktusy nebo i jiné různé pouštní rostliny. V zásadě si můžeme pamatovat, že rostliny s dužnatými nebo voskovými listy se spokojí s nižší vzdušnou vlhkostí než rostliny s listy tenkými.
Důležitým parametrem pro život rostlin je také relativní vzdušná vlhkost
Zatímco v létě nemáme téměř žádné problémy se suchým vzduchem, ve vytápěném bytě vadí suchý vzduch během zimního období jak lidem, tak květinám. Kritickou dobu prožívají především druhy, jejichž potřeba vzdušné vlhkosti je vyšší. Typickými představiteli takových rostlin jsou kapradiny, rostliny s jemnými lístky, mnohé palmy nebo orchideje a různé epifyty. Vážným příznakem nedostatku vzdušné vlhkosti je hnědnutí a usychání okrajů listů. V takovémto prostředí se naopak dobře daří rostlinným škůdcům, jakými jsou například svilušky.
Realita v obytných místnostech je však taková, že vlhkost vzduchu v nich dosahuje přibližně 30–40 %, zatímco žádoucí, například pro orchideje, je 70–80 %. Relativní vzdušná vlhkost kolem 75 % je typická pro humidní klima, zatímco suché ovzduší mívá vzdušnou vlhkost okolo 35 %. Mnohé tropické rostliny však pro zdravý růst vyžadují vysokou úroveň vlhkosti vzduchu; protože v suché atmosféře nepřežijí. Ty, které nejsou schopné vyrovnat se s nízkou vlhkostí, vadnou i po pozdějším zavlažení. Přesná požadovaná hodnota vzdušné vlhkosti se odvíjí od typu pěstovaných rostlin a teploty prostředí.
Sáhneme-li alespoň jednou za týden po rozprašovači, saháme po nejjednodušším a nejrychlejším ochranném opatření. Rosení rostlinám pomáhá přežít zimní období. Preventivně můžeme do vody v rozprašovači přidat i nějaký biologický prostředek proti cizopasníkům. Tam, kde rostlinám postřik neškodí, stříká se celé prostředí (samozřejmě že ne nábytek) a tam, kde by při postřiku mohly vzniknout škody, stříkají se všechny předměty s výjimkou rostlin. Přímým postřikem bychom například poničili jemné květy orchidejí či jiných ušlechtilých květin.
Kdyby mohly naše květiny mluvit, pravděpodobně bychom se od nich dověděli, že jsou šťastné, postavíme-li je pod šetrný proud vody ze sprchy. Pravda, vzdušnou vlhkost takto zvýšíme jen na krátkou dobu, ale sprcha vlažnou vodou smyje z listů prach, který ucpává jejich póry, a rostlině se bude lépe dýchat.
Zvýšit vzdušnou vlhkost pomohou i výpary vody z nádob zavěšených na tělesech ústředního topení nebo výpary z nádob umístěných mezi jednotlivými květináči. Seskupíme-li hrnkové rostliny na vlhkém štěrku v mísách nebo jiných nádobách, budeme tak lépe udržovat i vzdušnou vlhkost.
Existují však rostliny, které suchý vzduch poměrně dobře snášejí. K nim patří třeba kaktusy nebo i jiné různé pouštní rostliny. V zásadě si můžeme pamatovat, že rostliny s dužnatými nebo voskovými listy se spokojí s nižší vzdušnou vlhkostí než rostliny s listy tenkými.
