Prohlídku začínáme v prvním patře. Oči nám těkají z místa na místo, z jedné zajímavé věci na druhou. Paní mlynářka nás nechá chvíli rozkoukat a pak začíná vyprávět o historii vesnice Dašov a zdejšího mlynářství: „Ústně se traduje, že byl mlýn založen v roce 1353, za doby Karla IV. Určitě tomu nebylo později než v roce 1466, protože tou dobou už jsou Dašovice psány jako ves pustá a ten mlýn patřil k ní.”
Přicházíme ke starým fotografiím. „O prvním doloženém mlynáři z roku 1536 víme jenom to, že měl platit každého půl roku 22 grošů, čtyři slepice a 24 vajec. Ve středověku totiž mlýny stavěla šlechta a mlynářům je jen pronajímala,” vysvětluje tehdejší poměry paní Mastná a ukazovátkem cestuje po rodokmenu. Jsme svědky pohnutých osudů mlynářů. Vyslechneme si příběh o vystudovaném doktorovi, který zanechává své kariéry v pražské nemocnici, a přichází své sestře vypomáhat s mlýnem, nebo o nešťastné lásce dvou snoubenců, kteří spáchají sebevraždu. Dostáváme se k vrcholu stromu života. To už nás paní mlynářka seznamuje se svými předky, prababičkou a pradědečkem, o kterých mluví s velkou úctou.
Výklad o historii mlýna i mlynářství doplňují dílčí expozice, které přibližují všední život tehdejších lidí. Divíme se, kolik práce dalo tkaní lnu, obdivujeme peníze z doby Karla IV. a hádáme, k čemu sloužila ta spousta zachovalých nástrojů. „Všech 99 % exponátů pochází přímo odsud, z Dašovského mlýna. Nic není sváženo z ostatních muzeí,” upozorňuje nás průvodkyně a pobízí nás: „Na vše se mě ptejte. Lidé, hlavně z města, nevědí, na co který nástroj sloužil, ale ti starší z vesnic si to ještě pamatují.”
„Tato pračka stála jako kráva."
I kdybychom na tomto místě zůstali o hodinu déle, nemohli bychom si vše prohlídnout důkladně. Stará dětská postýlka plná starých dětských hraček, ukázka časopisů tehdejší doby, přehlídka secesní módy včetně svatebního klobouku prababičky paní průvodkyně z roku 1910 - to je jen malý výčet exponátů, u kterých se zastavíte a přemýšlíte, jak je možné, že se to zachovalo. „Tato pračka byla v té době velice drahá. Stála jako kráva. Ono i dnes stojí pračky jako kráva, jen je tu malý rozdíl. Tu krávu dříve potřebovali více,“ představuje nám stroj jako z jiného světa paní mlynářka. Po všech stěnách jsou rozvěšeny pytle a my se dozvídáme, že tato dílčí výstava je velmi unikátní: „Muzejníci nám to velice chválili, že to ještě nikde neviděli. Těch pytlů jsme tu našli přes 150. Mají na sobě nápisy, takže víme, že tu máme pytle třeba z Cuby, Kanady, Brazílie, Číny nebo Dakkaru.”
V nejvyšším patře, tzv. čistírně, kvůli bezpečnosti procházíme po přídavných mostcích, protože původní podlaha z půlkulatin už něco pamatuje. Můžeme si detailně prohlédnout všechny stroje. „Hlavní pohonná transmise byla poháněna přes 4 patra vodním kolem. 70 let se to nehnulo a pořád to všechno funguje,” spouští mlynářka stroje a my se neubráníme vzpomínce na známou filmovou scénu s mlynářem Ladislavem Smoljakem.
Poté sestoupáme až do podzemí. Míjíme nádherné „barokní hranice” - nosné konstrukce mlýna - a před námi se objevuje srdce celého mlýna. Mlýnské kolo vidíme už moderní, protože v roce 1920 proběhla výměna toho původního, celodřevěného. A víte, jaké dřevo se používalo na výrobu soukolí? „To se pokácel celý dub, na 30 let se zakopal do země, aby se to dřevo utužilo a z toho se pak vyřezala hřídel..., ” vypráví paní Mastná. I když se mlynářské kolo zastavilo v roce 1940, my máme pocit, že se tu někde pan mlynář opět objeví, opráší mlynářskou čepici a roztočí soukolí.
A jak se člověk v 21.století dostane na mlýn? „Já jsem tady u babičky a dědy prožila to nejkrásnější dětství. Tady to považuju za domov, ne v Třebíči, kde jsem žila celá studentská léta. Vždycky jsem se sem chtěla vrátit. Jen na manžela jsem musela pomalu. On byl městské dítě, takže nejprve jsme sem jezdili jen jako na chalupu, pak si tady zřídil dílnu a pak jsme se sem přestěhovali,” usmívá se paní mlynářka a zavádí nás do soukromých prostor vlastního bydlení. Navštěvujeme výměnek a pokoj pana doktora, jednoho z generace mlynářů, pak přicházíme do kuchyně, kde nám ukazuje kachlová kamna, která si s manželem sami postavili. Vedle kamen stojí koš se dřevem a my si živě představujeme, jak paní mlynářka přiloží a zadělá na poctivé domáci buchty.