Proces hoření v krbu je ovlivňován mnoha okolnostmi jako jsou objem a vlhkost dřeva, tvar ohniště a v neposlední řadě také přívod vzduchu a odvod spalin. Každý z těchto faktorů má vliv na to, jak rychle bude přiložená dávka hořet, jaké spaliny nám odchází do komína a jakou měrou dokážeme teplo uvolněné z reakce využít.
V reálném provozu tak oheň spotřebuje přibližně 5 m3 vzduchu při spalování 1 kg dřeva. Moderní typy ohnišť jsou vybaveny tzv. centrálním přívodem vzduchu (CPV), který přivádí vzduch do ohniště z neobývané místnosti, nebo z exteriéru. Nedochází tak k významnému ochlazování interiéru ani k odsávání kyslíku z obývaných prostor.
Princip regulace
Regulace přiváděného vzduchu do ohniště může proces hoření prodloužit a zefektivnit. Princip automatické regulace vychází z měření teploty spalin, která je následně porovnána s algoritmem uloženým v řídící jednotce. ŘJ pak upravuje množství vzduchu dodávaného do topeniště. Výsledný efekt můžeme lépe vidět v přiloženém obr. 2, kde porovnáváme energii uvolněnou z hoření s/bez automatické regulace. Tento zdánlivě jednoduchý proces je doplněn o další parametry, které výrobce při programování jednotky musí zohlednit – velikost, typ ohniště, spalinovou cestu apod.
Obr. 2 Porovnání regulovaného a neregulovaného hoření
Základní sestava automatické regulace hoření se skládá z řídící jednotky, snímače teploty spalin, klapky se servopohonem umístěné v centrálním přívodu vzduchu a popř. z dveřního snímače. Obrázek 3 zobrazuje princip zapojení základní sestavy. Složitější systémy jsou podpořeny vyššími modely regulací.
Obr. 3 Schéma základního zapojení
Regulace přiváděného vzduchu do ohniště může proces hoření prodloužit a zefektivnit. Princip automatické regulace vychází z měření teploty spalin, která je následně porovnána s algoritmem uloženým v řídící jednotce. ŘJ pak upravuje množství vzduchu dodávaného do topeniště. Výsledný efekt můžeme lépe vidět v přiloženém obr. 2, kde porovnáváme energii uvolněnou z hoření s/bez automatické regulace. Tento zdánlivě jednoduchý proces je doplněn o další parametry, které výrobce při programování jednotky musí zohlednit – velikost, typ ohniště, spalinovou cestu apod.
Obr. 2 Porovnání regulovaného a neregulovaného hoření
Základní sestava automatické regulace hoření se skládá z řídící jednotky, snímače teploty spalin, klapky se servopohonem umístěné v centrálním přívodu vzduchu a popř. z dveřního snímače. Obrázek 3 zobrazuje princip zapojení základní sestavy. Složitější systémy jsou podpořeny vyššími modely regulací.
Obr. 3 Schéma základního zapojení
Ekologické a ekonomické dopady
Automatická regulace hoření dokáže nejen uspořit významné množství paliva, ale také přispívá ke snižování emisí a zvyšuje komfort používání vašeho krbu. Provedená nezávislá měření dokládají úsporu paliva, prodloužení procesu hoření a tím i prodloužení intervalu přikládání. Jedno z mnoha měření v reálném provozu je uvedeno v tabulce. Měření probíhalo na akumulační vložce Burnet 660 s akumulačním výměníkem Burnet 220 za podmínek reálného provozu.
Při pohledu na hodnoty exhalací CO vidíme, že v případě regulovaného topeniště je sledovaná hodnota poloviční. Tato skutečnost jistě neunikne čtenáři, jemuž není lhostejné životní prostředí, ve kterém žije.
Díky tomu, že zařízení umožňuje prodloužit dobu přikládání a uspoří palivo, dosahuje tak poměrně rychlé návratnosti. Pro toho, kdo zvažuje teplo rodinného krbu využít jako jeden z hlavních zdrojů vytápění, představuje tento systém zajímavou volbu.
V příštím článku se budeme zabývat konkrétními modely regulace dostupnými na našem trhu.
Více informací o regulaci hoření na našem trhu naleznete zde: www.timpex.cz
Automatická regulace hoření dokáže nejen uspořit významné množství paliva, ale také přispívá ke snižování emisí a zvyšuje komfort používání vašeho krbu. Provedená nezávislá měření dokládají úsporu paliva, prodloužení procesu hoření a tím i prodloužení intervalu přikládání. Jedno z mnoha měření v reálném provozu je uvedeno v tabulce. Měření probíhalo na akumulační vložce Burnet 660 s akumulačním výměníkem Burnet 220 za podmínek reálného provozu.
Sledované hodnoty | Manuální provoz | Automatický provoz |
Max. výstupní teplota spalin | 550-720° C | 550-650° C |
Spotřeba dřeva | cca 5 prm | cca 4 prm |
Obsah CO ve spalinách | 2,076 - 2,091mg/m3 | 780 - 1,137 mg/m3 |
Teplota po 60 minutách | 230 - 250°C | 280 - 340°C |
Délka topení (hoření+akumulace) | cca 8 hodin | > 10 hodin |
Při pohledu na hodnoty exhalací CO vidíme, že v případě regulovaného topeniště je sledovaná hodnota poloviční. Tato skutečnost jistě neunikne čtenáři, jemuž není lhostejné životní prostředí, ve kterém žije.
Díky tomu, že zařízení umožňuje prodloužit dobu přikládání a uspoří palivo, dosahuje tak poměrně rychlé návratnosti. Pro toho, kdo zvažuje teplo rodinného krbu využít jako jeden z hlavních zdrojů vytápění, představuje tento systém zajímavou volbu.
V příštím článku se budeme zabývat konkrétními modely regulace dostupnými na našem trhu.
Více informací o regulaci hoření na našem trhu naleznete zde: www.timpex.cz