Kraslice nebyly vždy tak zapomenutým koutem Čech, jako jsou nyní. Jistě k tomu přispělo i to, že odtud zmizely tradiční a typické výroby a jejich produkty – krajky, hračky a hudební nástroje. V dobách jejich slávy se tu stavěly domy, před nimiž současník jen zatají dech. Architekti, kteří tu projektovali výstavbu na přelomu 19. a 20. století si skutečně dali záležet na tom, aby jejich díla byla mistrovskými kousky krušnohorské architektury a bohatého města, kde žili bohatí lidé. Zanechali budoucím generacím řadu skvostů. Několik z nich se dochovalo v téměř původní podobě dodnes.
Asi nejkrásnějším odkazem secese je objekt, který byl ještě po druhé světové válce znám jako Krey – villa. Je to dům v dnešní Dukelské ulici č. p. 1128, v němž je dnes městská knihovna. Vilu si nechal postavit v roce 1904 továrník Wilhelm Fuchs (1846 – 1910) podle návrhu architekta Otto Steina. Do Kraslic přišel z Perninku v roce 1881, aby se tu stal spoluzakladatelem firmy Fuchs, Meindl a Horn, továrny strojních výšivek. Wilhelm Fuchs byl významným kraslickým občanem, v letech 1887 – 1890 zastával také úřad starosty města, patřil k zakladatelům městské spořitelny, byl čestným velitelem hasičů a protektorem spolku „Hilaria“, prosadil opravu školních budov i radnice. Jeho zásluhy byly v roce 1898 oceněny udělením rytířského kříže Řádu Františka Josefa I. Třicet let žil ve šťastném manželství s Annou, rozenou Wöllnerovou. Ta zemřela v roce 1905, tedy rok po dostavbě vily, kterou si nechali postavit na pozemku továrny v dnešní Dukelské ulici. Wilhelm Fuchs zemřel 10. února 1910.
Vila potom přešla do držení rodiny Kreyových, která od roku 1888 vlastnila barvírnu a bělírnu v Dolních Kraslicích. Barveny zde byly i plyše, bavlněné zboží a další výrobky. Práci tu našlo sto šedesát lidí. Poslední majitelkou, která ve vile žila až do roku 1946, byla tehdy šedesátiletá Margarete Kreyová. Podle jména posledních majitelů tedy nesla název i jejich vila. Architekt Otto Stein je podepsán i pod druhým secesním skvostem – vilou továrníka Antona Richarda Breinla v ulici Lipová cesta z roku 1903, v níž je dnes mateřská škola. Anton Richard Breinl byl jedním z nejbohatších obyvatel Kraslic, k bohatství se však dopracoval cílevědomou vlastní cestou a prací.
Začínal tím, že od kraslických výrobců nakupoval dřevěný odpad, který potom se ziskem prodával v Chebu, Karlových Varech i Plzni. Když si vydělal dostatečný kapitál, založil vlastní dílnu, kde z odpadového dřeva začal vyrábět hračky. Časem nejen vyráběl, ale také vykupoval hotové výrobky od jiných řemeslníků. Výkup měla na starosti manželka A. R. Breinla a ta dokázala na vykupované hračce najít i tu sebemenší chybičku, jen aby mohla srazit cenu co nejníže.
Pokud snad cena přesahovala celou zlatku o nějaký ten krejcar, zaokrouhlila ji paní
Breinlová na celou zlatku, protože zrovna neměla v pokladně drobné. Řemeslníci vše museli snášet bez námitek, protože o práci byla v Krušnohoří vždy nouze a přese všechno byla spolupráce s Breinlovými jistý, byť mnohdy malý výdělek.
Postupně se z malé dílny stala největší továrna na dětské hračky ve střední Evropě.
Majitel však zůstal stejně lakomý a vypočítavý jako na počátku. V roce 1901 došla dělníkům trpělivost a vstoupili do stávky za zvýšení mezd. Jejich požadavky A. R. Breinl rezolutně odmítl s tím, že sice uznává, že dělníci umějí výrobky zhotovit, ale to nejdůležitější je zboží prodat. A to umí pouze on.
Po smrti továrníka v roce 1928 bydlela ve vile jeho žena. Když i ta zemřela, stal se
hlavním dědicem disponent Breinlovy továrny, protože manželé v honbě za majetkem nestihli nebo nechtěli mít děti. Dnes naopak jejich vila dětem slouží jako mateřská škola.
