Proč právě čápi
Na pražských domovních znameních je čápů rozseto nejméně patnáct, jsou bílí, zlatí a jeden dokonce zelený. Ti tři na domě, kde je už přes devadesát let hospoda zvaná od roku 1939 Valdštejnská, patří k nejkrásnějším. Váže se k nim zřejmě pravdivá historka. Čápi jsou odedávna považováni za nositele dobrých zpráv a narození dítěte takovou zprávou bývá. Protože je známo, že sami se o své potomky vzorně starají, lidé si je vyvolili jako ty, kdo symbolicky přinášejí na svět i lidská mláďata. A proto dal vymalovat tři tyto ptáky na svůj dům někdy ve druhé polovině 17. století tehdejší majitel Otto Rulle poté, co se mu narodila trojčata. Byly to dívky a jedna z nich – Františka Barbora – dům posléze zdědila, Annu Barboru vyplatila, a o třetí nic nevíme. O století později nechal další vlastník – zámečník František Scheib – dům koncem 18. století přestavět a dal tomuto znamení dnešní podobu. Ještě před sto lety v ní byl čitelný latinský nápis o marné závisti světa proti božímu požehnání: Frustra mundus invidet, quando Deus providet.
Pražský magnet
Malá Strana je druhou nejstarší částí našeho hlavního města a jeho velkým magnetem pro domácí obyvatele i návštěvníky z ciziny. Nachází se zde mnoho objektů, které jsou památkově chráněny, a genius loci tohoto místa působí při sebekratší návštěvě, při procházce místy, kudy doslova kráčela historie. V nových poměrech rozkvétá Malá Strana rekonstruovanými tradičními střechami a dokonale opravenými fasádami, za nimiž se teď skrývá pohodlí jedenadvacátého věku. A slouží ke cti architektů i řemeslníků, že tyto nezbytné úpravy navrhují a provádějí s dokonalým citem pro charakter jednotlivých objektů i celé lokality, do níž se zapsalo několik výtvarných slohů, zejména však baroko.
Nové město na levém břehu
Přeměnu Malé Strany na sídliště městského charakteru odstartoval po roce 1255 Přemysl Otakar II., aby pozvedl úroveň podhradí svého královského sídla. Stalo se tak pětadvacet let poté, co stejná městská privilegia získala spontánně rostoucí zástavba kolem starobylého tržiště na pravém břehu Vltavy. Zde překotně rostlo Staré Město, a proto se sídlišti na druhé straně řeky říkalo zpočátku Nové Město. Protože ale plocha, kterou zde měla zástavba k dispozici, byla omezena vrchy, změnil se později název na Malá Strana. Rozvíjela se rychle kolem velkého náměstí, z něhož vedou ulice jak vzhůru ke Hradu, tak k tehdy jedinému, Juditinu mostu – i podél řeky k branám tehdejších hradeb. Blízkost panovnického sídla přitahovala do podhradí šlechtu, která si zde stavěla honosné paláce a překrásné zahrady. Své místo na slunci rychle obsadila i církev – farní kostel sv. Mikuláše vzniká v osmdesátých letech 13. století – a u něj klášter augustiniánů u sv. Tomáše.
Podhradí skýtalo výhodnou polohu také pro různá řemesla a dodavatele potravin a nápojů pro Hrad i šlechtické stoly. Dům, či spíše seskupení domů v Tomášské ulici, o němž je tu řeč, má prokazatelně gotické sklepy a z nejstarších zpráv vyplývá, že ve 14. století se na tomto místě nacházel klášterní pivovar. Domu se také říká Altmannovský, protože první soupis objektů z této lokality z roku 1560 uvádí jako vlastníka Andrese Altmanna. Od té doby měl desítky majitelů, měnilo se nejen propojení se sousedními objekty, ale i jeho vzhled. Mezi domácími pány byl později další Altmann, dvorský tesař křestním jménem Ondřej.
Celek ze tří částí
Dnešní podoba objektu vznikla spojením dvou původně samostatných domů někdy v první čtvrtině 17. století. Renesanční dispozici získal na základě přestavby, kterou tehdy provedla majitelka Mariana Černínová z Chudenic, a zachoval si ji prakticky dodnes. Avšak fasáda má výraz klasicistní na základě úpravy uskutečněné podle návrhu J. Zobela roku 1794.
Dům zvaný dnes U Tří čápů tvoří roh Tomášské ulice a Valdštejnského náměstí. Má tedy dvě uliční křídla a na východní straně přístavbu související s dalším starobylým objektem. Uprostřed tohoto seskupení vznikl malý dvorek nepravidelného tvaru.
Osvícený investor
Třebaže Valdštejnská hospoda permanentně naplno žila a poskytovala návštěvníkům příjemné historizující prostředí, celkově dům valem chátral. Naštěstí se našel investor, který se rozhodl vzkřísit ho k novému životu. Právě před rokem začala rozsáhlá rekonstrukce, kterou ateliér AI DESIGN připravoval dva roky.
Zdánlivě při ní nezůstal kámen na kameni. Zároveň však byly zachovány původní dispozice místností a všechny cenné prvky interiérů a pečlivě restaurováno vše, co bylo možné zachovat. Tak totiž znělo jasné zadání, které měli architekti podle přání investora splnit: citlivě zrekonstruovat starý krásný dům a naplnit ho soudobým komfortem.
Staré krášlí nové
Při odklízení nánosů minulých necitlivých úprav byly například nádherným překvapením tři dřevěné stropy – jeden hnědý, druhý s modrou výzdobou a třetí bílooranžový – či původní omítka s výzdobou na stropě jedné místnosti. O pískovcových portálech, valounkové dlažbě ve sklepích, dobových dlaždicích v průjezdu, původních dveřích a kování stavitelé díky podrobnému stavebně-historickému průzkumu věděli.
Pečlivé restaurování dodalo všem těmto elementům lesk a pozvedlo je na zkrášlující prvky nových interiérů. Tak například původní krov, který dnes zdobí podkrovní místnosti, byl rozebrán, očíslován a předán k restaurování, aby se mohl vrátit na své místo. Valounková dlažba v kombinaci s věkem ošlapanými žulovými dlaždicemi byla použita na vydláždění dvorku. Z tohoto původně nevábného prostoru vzniklo překrásné atrium zakryté skleněnou střechou a osvětlované nepřímým, barvu měnícím osvětlením. Je v něm umístěn prosklený osvětlený výtah do pater, který střechou projíždí a poskytuje netušený pohled dolů. Do atria shlížejí některé místnosti a zejména je do něj vidět z pavlačí obehnaných původním zábradlím.
Poctivé a zároveň profesionální úsilí respektovat hodnoty objektu je patrné na každé nutné změně. Například bylo třeba vybavit místnosti samostatnou koupelnou se sprchovým koutem a toaletou. Aby tento nový prvek zcela nezničil prostorový dojem, dal mu architekt podobu nábytkového kusu. Celé sociální zařízení je umístěno v jakési velké skříni, která nesahá až ke stropu a v horním obvodu je nepřímo osvětlena, takže skutečně budí dojem kusu nábytku. Díky béžové barvě navíc splývá s probarvenými štuky.
Takových vtipných řešení je zde povícero. Dveře k pokojům jsou opatřeny kukátky, aby mohl být příchozí předem identifikován.
Pochvala pro architekty
Hlavními tvůrci celkové koncepce rekonstrukce jsou architekti Petr Vágner a Štěpán Malý z ateliéru AI DESIGN, jehož spolumajitelkou je známá architektka Eva Jiřičná. Na tomto projektu se sice přímo nepodílela, ale už se přijela z Londýna na výsledek podívat a byla spokojená. Její žáci a spolupracovníci odvedli vynikající práci. Dům dnes slouží ke krátkodobému pobytu a není pochyb o tom, že bude vyhledáván. Z lůžek v některých místnostech má člověk Pražský hrad téměř na dosah ruky. Také
Valdštejnská hospoda prošla reinkarnací a září kombinací bílé, olivově zelené a červené. Tři čápi provázejí návštěvníka na každém kroku – jsou vyšiti na ručnících i pláštích v koupelnách, vítají každého už na skleněných vstupních dveřích. Valdštejnskou historii pak připomíná znak dvou k sobě obrácených lvů v modré barvě. Oba symboly – čáp jako posel dobrých zpráv a lev jako emblém ctnosti, síly a odvahy – jsou pro dům opravdu dobrá znamení.
Čáp zachránce
Hezká legenda o čápovi se váže také k erbu šlechtického rodu Dobřenských z Dobřenic. Mladý Petr Dobřenský prý jednou zachránil u rodné tvrze při Labi život zraněnému čápovi. Po letech byl mladý šlechtic zajat Turky, kteří ho prodali jako otroka bohatému arabskému kupci. Když mladík už ztrácel naději na shledání se svou rodinou, potkal zachráněného čápa a poslal po něm domů vzkaz o svém zajetí.
Petrův otec se vydal ihned na cestu a po strastiplném putování syna našel. Když ten neuvěřitelný příběh vyslechl Petrův držitel, sám ho propustil ze zajetí bez náhrady. Po návratu do Čech vyprávěli Dobřenští podivuhodnou historii na dvoře českého krále a ten udělil jejich rodu na paměť zázračného setkání erb s čápem v modrém poli.
