Na Hlavní třídě, jen pár desítek kroků od Casina, stojí další architektonická památka: Dům Chopin s číslem 47, původně zvaný U bílé labutě, v kterém věhlasný Polák pobýval v roce 1836 při své čtvrté návštěvě města. Dnes na této adrese sídlí Společnost Fryderyka Chopina v České republice. Kromě festivalu, který je druhý nejstarší u nás po Pražském jaru, organizuje počátkem léta také mezinárodní bienále mladých klavírních interpretů. Od roku 1998, kdy v jejím čele stojí klavírní virtuóz Ivan Klánský, festival získal punc světovosti. Svědčí o tom pověření světové asociace chopinovských spolků, těšící se záštitě UNESCO, která v příštím roce uspořádá v Mariánských Lázních zasedání svého nejvyššího orgánu. Termínu konference 26. – 28. srpna se přizpůsobí i souběžné uspořádání 45. ročníku festivalu, v němž klavír ze zásady hraje prim.
To nijak nevylučuje kytaristy. Členem chopinovské společnosti a pravidelným návštěvníkem koncertů v Casinu je bytem Pražák a srdcem mariánskolázeňský patriot Karel Zich. Ten má Casino prokouknuté ze všech stran, zákulisí nevyjímaje.
"Moji rodiče už za první republiky jezdili do Mariánských Lázní a protože mohli srovnávat s nejkrásnějšími místy Evropy, shodli se na tom, že je to takové intimní Monte Carlo bez moře, které nahrazují lesy. Výsadní polohu tu má Casino, ale neřekl bych, že je dominantní budovou. Vždycky se říkalo, sejdeme se u Casina! Odtud můžeš jít rovně na kolonádu, nahoru na golf, dolů k hotelům, je to centrum orientace. Ani za jiného režimu si nikdo nedovolil změnit jeho název, byť se tu neprovozovaly hazardní hry. Casino je už zase v báječném stavu. Vystřídala se v něm kompletní domácí umělecká špička z oblasti vážné hudby, i té naší zábavné. Pamatuju na vystoupení Miroslava Horníčka, na krásné plesy."
Karel Zich v Casinu mnohokrát vystupoval. "Akustika je tu vynikající pro přirozené nástroje a velmi špatná pro elektrifikovanou muziku. Ale i při tutti, když orchestr zahřmí, dochází na některých místech k interferencím. Zejména soprán a mezzosoprán mají co dělat, aby si poradily s orchestrem."
Nepřehlédnutelnou postavou společenských akcí v Casinu je i spisovatel Vladimír Páral. Po vystoupení Komorních sólistů Bratislava s dirigentkou Ivanou Pristašovou a mezzosopranistkou Evou Garajovou (kterou orchestr "nesestřelil")poradil, jak se vyhnout nedorozumění: "V Mariánských Lázních je ještě Casino Bellevue, jedno z nejkrásnějších na světě. Mám jejich Zlatou kartu, proto mě tam uvidíte častěji. V Casinu, které máte na mysli, se zase koná chopinovský festival, a o to je vzácnější. Já vážnou hudbu moc nevyhledávám, ale když je člověk po něčem hladový, o to víc si to vychutná."
V tištěné Xantypě se ještě dozvíte:
jak se stal ze salonku rudý koutek
jak dopsal Richard Wagner v Mariánských Lázních symfonii
