Břečťan je nenáročný a jeho barevně bohaté listy zůstávají zelené po celý rok. Pestrolisté odrůdy břečťanu popínavého (Hedera helix) jsou ve stínu náhradou květů. Na vlastní květy hedery, které jsou zelené, si musíme několik let počkat. Začnou se vytvářet až na starých větvích, kterým se říká plodné. Rostlina rozkvétá od září do října v polokulovitých okolících a na konci zimy dozrávají zelené, později černé, modře ojíněné bobule, které jsou však jedovaté. Proto pozor: již pouhých pět bobulí může znamenat pro malé dítě smrtelné nebezpečí

Na jaře a na podzim se břečťan nejsnáze ujímá. Jestliže si předpěstované rostliny nezakoupíme, můžeme si je namnožit sami z řízků. Břečťan, který patří do čeledi arálkovitých, je příbuzný fatsie, fatshedery či šeflery. Jeho výhony se za světlem vytahují pomocí příčepivých kořínků, které se vytvářejí na spodní straně zdřevnatělých výhonů a které se pevně přisávají k podkladu. Čím je podklad drsnější, tím lépe se břečťan přichytí. Starý, dobře zakořeněný břečťan popne bez problémů i hladký povrch. Při ozeleňování domu si musíme uvědomit, že rostlina snadno proniká do spár a trhlin v podkladu a dále koření. Proto musí být zeď, po které by se měl břečťan pnout, uzavřená tvrdou omítkou bez jakýchkoli trhlin a škvír.

Pestrolisté odrůdy břečťanu vyžadují ve srovnání se zelenolistými odrůdami více světla, to znamená buď polostín nebo bloudivý stín, jen několik hodin slunce denně, ale nikdy plné slunce.
 

Břečťan pěstovaný v interiéru musí být umístěn dále od přímého zdroje denního světla, kde se mnoha květinám nedaří, přes léto vyžaduje stanoviště v polostínu. Teplota v zimě by neměla být vyšší než 8–12 stupňů Celsia. Po celý rok ho zaléváme v menších dávkách, sytou zeleň podporuje letní přihnojování např. hnojivem OBM.

Pestrolisté břečťany ošetřujeme podobně jako zelenolisté, v zimě však potřebují vyšší teplotu, asi 12–16 st. Celsia a stanoviště bez mrazivého průvanu. Zaléváme bez přihnojování dusíkatými hnojivy, jelikož jinak by zezelenaly.