K požadavkům tohoto stylu známého také jako art nouveau patřila vysoká kultivovanost, a ta byla jednou z vlastností, kterou dal otec Thonet výrobkům této značky do vínku.

Léta největších úspěchů

Na nových designech firma spolupracovala s významnými architekty své doby. Například "praotec" vídeňské secese Otto Wagner navrhl v roce 1904 pro zasedací sál ředitelství vídeňské Poštovní spořitelny křesílko, které vstoupilo do historie nábytkového designu jako "Thonet - Fauteuil Nr. 6516". Secese využívala k výrobě nábytku kromě dřeva také nových materiálů - mramoru, skla a kovu. Ve firmě Bratří Thonetů měla vedle smyslu pro tradici stejné místo i schopnost přijmout nové trendy a dosáhnout v nich mistrovství. S mramorem pracovaly např. její vídeňské dílny, když podle návrhů Adolfa Loose vytvářely secesní stolky pro slavné Café Central. Významným dílem přispěla později značka Thonet i k rozvoji výroby sedacího nábytku s konstrukcemi z trubkové oceli. Na přelomu 19. a 20. století vlastnila firma Bratři Thonetové, teď už pod vedením třetí thonetovské generace, sedm továren a zaměstnávala kolem 6 tisíc dělníků, kteří s pomocí rozličných parních strojů vyráběli ročně 865 tisíc židlí. Ačkoli nabídka představovala celkem 300 různých typů, neuvěřitelnou čtvrtinu produkce zabírala stále nedostižná "čtrnáctka", židle umně složená ze šesti kusů ohýbaného dřeva, která poprvé spatřila světlo světa roku 1859 v moravských Koryčanech.

I když tedy existovala škála osvědčených výrobků, o které byl stále zájem, rok od roku byl nabízený sortiment bohatší. Našli bychom v něm kromě rozličného nábytku k sezení i množství stolů a stolků, včetně květinových nebo hráčských, věšáky, police, stojany a další. V roce 1911, kdy vzpomínala 50. výročí svého založení prosperující továrna v Bystřici pod Hostýnem, obsahoval katalog firmy už dva tisíce různých modelů, počet vyrobených kusů nábytku se blížil dvěma miliónům ročně. K největším odbytištím patřilo Rusko, Francie, Německo, Severní i Jižní Amerika. V samotné Bystřici se v těchto letech vyrábělo víc než osm tisíc kusů nábytku týdně.

Mezi dvěma válkami

Výrobu tady nezastavila ani první světová válka, značně ji ale omezila. Během let 1914 - 1918 byla žádanějším artiklem munice než nábytek z ohýbaného dřeva. Rozpad Rakouska-Uherska, kterým válka skončila, znamenal také jisté komplikace: dosud rakousko-uherské výrobní podniky Gebrüder Thonet se octly ve čtyřech různých státech -v Polsku, Maďarsku, nově vzniklém Československu a v Rakousku. Pokles výroby a změny v poválečné ekonomice nakonec pro firmu vyústily v natolik problematickou situaci, že Viktor Thonet byl nucen přistoupit k fúzi s konkurenčním podnikem Kohn a Mundus. Původní vsetínská firma Kohn a synové byla Bratřím Thonetům vážným rivalem vlastně už od roku 1869, kdy vypršelo druhé privilegium, které na svůj speciální postup při ohýbání dřeva získal otec Thonet ve Vídni, a Kohnové se pustili do výroby nábytku touto technologií.

Nově vzniklý koncern Thonet-Mundus pak řídil až do roku 1938 Leopold Pilzer. Viktor Thonet zklamán dalším vývojem v podniku z Bystřice odešel. Vedení firmy přesunul Pilzer do Vídně, oficiálním sídlem však byl z daňových důvodů švýcarský Zug. Ve dvacátých letech ale vznikaly také nové firmy nesoucí ve štítě jméno Thonet, např. Gebrüder Thonet AG v Berlíně, Thonet Fréres v Paříži nebo Thonet Brothers v New Yorku. Zakladatelské jméno Thonet, které v polovině 19. století symbolizovalo úspěšnou transformaci ruční výroby na výrobu tovární, se tak stalo součástí nové hospodářské epochy. Nereprezentovalo už rodinný podnik, ale stalo se značkou vlastněnou akcionáři.