Faustův dům (a jeho tajemství)

Vlastnili ho opavští vévodové i alchymista Edward Kelley. Nenápadný větší dům či menší palác, jakých v Praze stojí desítky. Kolem něj Karlovým náměstím spěchají chodci, jezdí tramvaje a auta. Kdo si v každodenním shonu uvědomí, že právě minul „ten“ Faustův dům? Proč nese právě tohle jméno, když v něm doktor Johannes Faust nikdy nebydlel?

Téměř pusté Karlovo náměstí

Původ dnešního Karlova náměstí spadá do raného středověku. Bývalo velmi skromné, protože v době, kdy staroměstské uličky začínaly tepat ruchem rychle se rozvíjející řemeslné výroby a obchodem, budoucí Nové Město stálo trochu stranou. Zatímco dnes více než osmihektarové náměstí ohraničuje téměř nepřetržitá městská zástavba, tehdy zde stávalo pár stavení. Na místě zvaném Na Skalce, kde se dnes nachází Faustův dům, vynikal opevněný dvorec zvaný Slavošovský dům. Sloužil k ochraně Královské cesty vedoucí z Vyšehradu na Pražský hrad a jeho arkýře mohly posloužit i jako střílny.

Rozhodujícím impulsem pro rozvoj této části Prahy se staly monumentální stavební plány Karla IV. Panovník velkoryse načrtl Nové Město pražské včetně Dobytčího trhu (dnešního Karlova náměstí) a stanovil pravidla pro novou zástavbu. Překvapivě moderní nařízení například osvobozovalo stavebníky od daní na dobu dvanácti let za podmínky, že zahájí stavbu do jednoho měsíce po zakoupení pozemku a do roka a půl ji dokončí. Nové domy měly být kamenné a jednopatrové, ale význačné církevní i světské stavby mohly dostat výjimku. Mezi ně se kromě kostelů a klášterů zařadil také tzv. palác opavských vévodů, který nahradil někdejší Slavošovský dům. Nebylo divu. Jednak se zřejmě jednalo o sídlo na svoji dobu výstavné, jednak opavští vévodové patřili mezi příbuzné vládnoucí dynastie a tedy i Karla IV. První opavský vévoda a zakladatel rodu Mikuláš I. (asi 1255 – 1318) se narodil jako levoboček českého krále Přemysla Otakara II. Jeho syn Mikuláš II. (1288 až 1365) se stal roku 1318 komořím na dvoře Jana Lucemburského, manžela Elišky Přemyslovny, vnučky Přemysla Otakara II. a matky Karla IV.
Rychlé střídání majitelů

Bouřlivé období husitských válek se nevyhnulo ani paláci opavských vévodů, kteří stáli na straně katolíků. Proto jim byl dům roku 1420 odebrán. Jedním z uživatelů paláce byl od roku 1432 novoměstský rychtář Petr. Dům však nečekaly dobré časy. Roku 1444 se o něm píše jako o „velice pobořeném, zkaženém a opuštěném“. Opavský vévoda Václav, jemuž se přičítají alchymistické pokusy, tvořící základ všech pozdějších pověstí o Faustově domě, se dočkal jeho navrácení. Neutěšeným stavem budovy se pak musel neodkladně zabývat. Správcem domu ustanovil písaře Prokopa, který jej na vlastní náklad opravil, a tím poskytl vévodovi půjčku. Vévoda ručil svým vlastnickým právem k domu, jenže dluh nebyl schopen, anebo nechtěl zaplatit, takže se posléze stal majitelem domu písař Prokop. Po něm ho roku 1501 koupil Jaroslav Kapoun ze Svojkova, popravený roku 1539 pro „faleš hrdla“. Jeho majetek měl propadnout koruně, ale Ferdinand I. se tohoto práva vzdal; ponechal jej bratrům odsouzence. Dům na Dobytčím trhu tak připadl Piramu Kapounovi ze Svojkova, ovšem téměř vzápětí jej císař daroval svému osobnímu lékaři Janu Koppovi z Raumenthalu. Ten si jej však nedokázal udržet a kvůli dluhům byl nucen palác prodat.

Dům šel potom z ruky do ruky, podle dochovaných zpráv roku 1565 posloužil například jako zástava pražskému císařskému hejtmanovi kladského hrabství Kryštofu Muchkovi z Bujkovsa na Voseku. Po renesanční přestavbě se zalíbil magistru Edwardu Kelleymu, anglickému alchymistovi na dvoře císaře Rudolfa II. Koupil ho, možná i pro jeho čarodějnickou pověst, roku 1590, ale příliš si ho neužil. Porušil císařský edikt o soubojích a skončil ve vězení na Křivoklátě. Po neúspěšném útěku a amputaci nohy na něj čekala cela v mosteckém Hněvíně, kde hned následujícího roku spáchal sebevraždu.

Období renesance znamenalo pro palác ještě jednu přestavbu v tomto slohu. Roku 1618, těsně před třicetiletou válkou, ji nechal provést jeden z mnoha majitelů, měšťan Joachym Schuller. Na další zásadní změny si potom sídlo počkalo víc než sto let.
Za Mladotů ze Solopysk

Roku 1721 se palác dostává do vlastnictví starého českého vladyckého rodu Mladotů ze Solopysk, po nichž získal přízvisko Mladotovský. Hned první z Mladotů, rytíř Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk, vešel ve známost jako podivín, zejména pro své chemické a alchymistické pokusy. Podobnou pověst si vysloužil také jeho syn Josef Petr díky své zálibě v různých mechanických hračkách a technických zařízeních. Záliby pánů Mladotů však měly i praktické výsledky. Pod domem prý objevili ložisko břidlice a vyráběli z ní hned tři různé a velmi oblíbené léky – břidlicovou vodu, olej a sůl. Používaly se na kožní nemoci a revma. Snad také díky výnosu z jejich prodeje si Mladotové mohli postupně dovolit dvě barokní přestavby svého sídla, a to v letech 1736 – 1750 patrně podle projektu význačného stavitele Františka Maxmiliána Kaňky a roku 1769 podle návrhu architekta Antonína Schmidta, kdy bylo zadní křídlo domu odprodáno a upraveno pro potřeby fary kostela sv. Jana Na Skalce. Ale ani tak si Mladotové nedokázali dům udržet a roku 1810 jej byli nuceni prodat.


Vzniká Faustův dům

Do novodobé historie vstupuje palác v polovině 19. století stržením kůlen a výstavbou dvou nových dvorních křídel podle projektu architekta Josefa Maličkého. Tím byl palác přizpůsoben potřebám Soukromého ústavu pro hluchoněmé, který jej zakoupil roku 1838.

Přibližně v téže době se poprvé v historii začalo domu říkat Faustův, jak to odpovídalo zálibám jeho majitelů a hlavně tehdy módnímu romantismu. Zcela jistě k novému jménu přispěl na přelomu 19. a 20. století poslední podivínský obyvatel, kaplan ze sousedního kostela Karl Jaenig s neobvyklou zálibou v předmětech souvisejících se smrtí a pohřby. Kromě jiného prý vlastnil lidskou lebku a část šibenice, spával v rakvi a pokoj si vyzdobil černými pohřebními nápisy. Faustův dům roku 1902 zakoupila a začala využívat Všeobecná nemocnice, která do něj přestěhovala svoji lékárnu.

Tragická událost postihla Faustův dům 14. 2. 1945, kdy jej při bombardování zasáhla letecká puma. Prorazila střechu a propadla domem až do sklepa, ale naštěstí nevybuchla, takže válečné škody na Faustově domě byly podstatně menší než na vedlejším Emauzském klášteře.

V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
- o tajemných freskách, Faustovi a o zahradě
22.08.2007 | Jitka Lenková
  • Xantypa - časopis nabitý lidmi

    Moderní časopis má také svoji internetovou podobu. Nabízí všem příjemné a kultivované čtení o společnosti a lidech, o kterých se mluví.


BYDLENI.CZ Internetový magazín o bydlení a životním stylu. Byty a reality. Katalog firem, produktů a služeb.

REDAKCE BYDLENI.CZ: Kotlářská 5, 602 00 Brno; tel.: 532 154 444; info@bydleni.cz
Provozovatel serveru: ABSTRACT s.r.o.; Kotlářská 5, 602 00 Brno; info@abstract.cz; Tel.: 532 154 444