Možná, že to bylo nějak takhle: Je podzimní podvečer, dejme tomu někdy na sklonku posledního roku 19. století. Na město se pomalu snáší šero a vážení plzeňští měšťané, kteří udávají tón životu, kultuře i průmyslu města, se tak jako každý týden sešli kdesi v plzeňském hostinci. Sedli si trochu v ústraní hostů, aby si u piva ze svého městského pivovaru mohli nerušeně popovídat, sdělit si, co kde nového a co třeba udělat. S největší pravděpodobností si řekli i to, že jsou natolik vážení a důstojní, že by měli mít důstojný stánek, reprezentativní budovu, jedinečný měšťanský dům pro svoji spolkovou činnost. Vždyť spolek plzeňských měšťanů, který se nazýval Měšťanská beseda, vznikl už v roce 1862 a existoval tedy bezmála čtyřicet let. Možná, že to ale všechno bylo docela jinak. Třeba ta chvíle, kdy se členové plzeňské Měšťanské besedy rozhodli postavit si noblesní dům, nastala v létě a pražilo slunce. To není tak podstatné. Důležitější je, že se k takovému kroku rozhodli.
Jak řekli, tak udělali
Byli svižní a jednali rychle. Pro stavbu vybrali parcelu v centru města, polohou atraktivní místo na významné promenádě v sadovém okruhu, který obepínal historické jádro města. Dohodli se, kdo budovu navrhne a kdo postaví. Vypracováním studie a projektu stavby měšťané pověřili známého secesního architekta Aloise Jana Čenského, profesora pozemního stavitelství na České technice v Praze. Realizace Besedy byla svěřena místní firmě ing. Františka Kotka, jejíž dělníci dokázali skvostnou budovu postavit za mimořádně krátkou dobu. Stavební práce začaly v roce 1900 a provoz Besedy byl zahájen už v prosinci roku 1901. Vzhledem k rozsáhlosti budovy a jejímu architektonickému, stavebnímu i řemeslnému provedení to byl vskutku úžasný výkon.
Měšťanská renesance představuje architektonický styl přelomu 19. a 20. století, zdůrazňující národní charakter, který se skvěle snoubil s nastupující secesí. Byla to uvolněnost a hravost, které odpovídaly dobovému pocitu měšťanů, i oni byli novorenesancí osloveni. Chtěli se bavit, spolčovat se. V té době se v tomto stylu staví muzea, školy, sokolovny, divadla, městské i obecní domy a měšťanské besedy – domy pro aktivní zábavu, pro spolkový život, ale také pro dobré jídlo a příjemnou kavárenskou společnost. Byly to stavby, které se v každém městě staly oblíbené, a nutno dodat i nestárnoucí. Vždyť si připomeňme: všechny generace 20. století v nich prožily kus svého života, příjemného života. Chodily tam do tanečních, na koncerty, na čaje, na rande, potom na kávu, do divadla, na plesy…
A plzeňská Měšťanská beseda je pro toto všechno přímo stvořená. Bezesporu jí prošel každý Plzeňák, možná začal návštěvou dětského divadélka…
jak se okázalost změnila téměř v ruinu
o akci Plzeň sobě
o pýše měšťanů