Kopeckého rozsáhlé dílo se vyvíjí ve vztahu malířské a sklářské tvorby. Zprvu se věnoval sklu, později, začal malovat obrazy a od roku 1971 se souběžně s malbou věnuje sklu. Často vytváří osobitý typ obrazů - objektů, vznikajících skládáním většího počtu tabulí skla těsně za sebe. Přechází postupně do prostorových kompozic vytvořených z různých neušlechtilých materiálů, pojednaných gesticky litými akrylovými barvami. Podobně vytváří i rozměrné nástěnné obrazy s výrazně prostorovým uplatněním skla.
![]()
![]()
![]()
Vladimír Kopecký (1931) studoval na sklářských školách v Kamenickém Šenově a Novém Boru a od roku 1949 v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru monumentální malby a skla pod vedením Josefa Kaplického. Tam spolu s Adrienou Šimotovou a Františkem Burantem navrhl mozaiku pro Světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu, za níž získali zlatou medaili. Od 60. let se věnoval malbě na linoleum a vázám, navrhl monumentální mozaiky pro Hlavní nádraží v Havířově (1963), pro Elektrotechnický zkušební ústav v Praze (1969) a pro Úpravnu vody Želivka (1971). Od 70. let se opět vracel ke sklu, které využíval i v obrazech. Vytvořil série geometrických skleněných objektů i expresivní obrazy s odpadovými materiály a výraznými barvami.
Pro československý pavilon na Světové výstavě EXPO 92 v Seville vytvořil jedno ze svých nejpůsobivějších děl – instalaci z ostrých skleněných tabulí se silnými vrstvami barev. Výjimečná plastika se bohužel nedochovala. Mezi lety 1990 a 2008 Kopecký vedl ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V posledních letech se Vladimír Kopecký věnuje expresivní malbě, sklu i tvorbě geometrických digitálních grafik, za něž získal dvě ceny v soutěži Grafika roku 2013.
Vladimír Kopecký (1931) studoval na sklářských školách v Kamenickém Šenově a Novém Boru a od roku 1949 v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru monumentální malby a skla pod vedením Josefa Kaplického. Tam spolu s Adrienou Šimotovou a Františkem Burantem navrhl mozaiku pro Světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu, za níž získali zlatou medaili. Od 60. let se věnoval malbě na linoleum a vázám, navrhl monumentální mozaiky pro Hlavní nádraží v Havířově (1963), pro Elektrotechnický zkušební ústav v Praze (1969) a pro Úpravnu vody Želivka (1971). Od 70. let se opět vracel ke sklu, které využíval i v obrazech. Vytvořil série geometrických skleněných objektů i expresivní obrazy s odpadovými materiály a výraznými barvami.
Pro československý pavilon na Světové výstavě EXPO 92 v Seville vytvořil jedno ze svých nejpůsobivějších děl – instalaci z ostrých skleněných tabulí se silnými vrstvami barev. Výjimečná plastika se bohužel nedochovala. Mezi lety 1990 a 2008 Kopecký vedl ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V posledních letech se Vladimír Kopecký věnuje expresivní malbě, sklu i tvorbě geometrických digitálních grafik, za něž získal dvě ceny v soutěži Grafika roku 2013.