Viděli jsme zde totiž, jak vystavovatelé "dobrých jmen" stále silněji shodně zdůrazňují zdravé
bydlení, to, aby vybavení
interiéru nepřispívalo k negativním civilizačním vlivům, ale aby nás před nimi naopak, alespoň do jisté míry chránilo. Záleží přitom na tvarování, materiálech, technologiích, stejně jako na kontextu všech těchto prvků i na kombinacích jednotlivých částí vybavení interiéru. Jeden z významných výrobců kvalitního
nábytku u nás Antonín Kollinger tento důraz přímo nazval "ekologií interiéru". Dalším akcentem některých prezentovaných expozic a také doprovodných akcí bylo spojení tradice a zkušeností z minulého století se současnými poznatky o potřebách člověka.
Veletrh ukázal, že odpovědný prodej nábytku vyžaduje do značné míry také osvětu zákazníka, který by měl vybírat s rozvahou a znalostí sama sebe a svých skutečných potřeb. Jako protiváhu ke konci minulého století, ve kterém byl kladen důraz na to, "jak co vypadá", tedy na vizuální podobu věcí okolo nás, a svým způsobem také jako protiváhu k vizuální kultuře, která nás zahlcuje, řada výrobků přinesla důraz na to , "jaké to skutečně je", na strukturu povrchu, prostě na fakt, že nábytek okolo nás vnímáme všemi smysly a velmi často také hmatem.