Naši slovanští předkové pěstovali broskve již v prvních stoletích n. l. Dokládají to archeologické nálezy pecek broskví ve starověkých hradištích. Stará čeština znala slovo břeskew, pozdější slovo broskev, které pochází z nedávné doby, znamenalo plod i strom.
Ačkoli patří naše země k okrajovému území s vhodnými klimatickými podmínkami k pěstování broskvoní, jejich popularita i pěstování se zde neustále zvyšují. Se svými nároky na tepelný požitek, zejména na vyšší teploty v letním období, se broskvoň obecná (Persica vulgaris) řadí mezi typické představitele teplomilných druhů ovoce. Roste ve formě keřů asi 3–5 m vysokých, jen v optimálních podmínkách dosahuje větší výšky.
Pěstování
V podstatě je broskvoň suchovzdorný ovocný druh, ale k zajištění vysoké sklizně a kvalitního ovoce je zapotřebí zásobovat půdu vláhou. Miluje teplou, slunnou a chráněnou polohu, humózní a výživnou půdu, která je dobře zásobena vodou. Při dobré výživě se však tento ovocný druh spokojí i s půdou lehkou, písčitou. Jelikož broskvoním déle vyzrávají letorosty, čekáme s jejich výsadbou buď na druhou polovinu října, nebo na jarní termín. Při jarní výsadbě sázíme tak říkajíc do vody, to znamená, že kořeny částečně zaházíme zemí, mírně je prošlápneme a důkladně prolejeme vodou. Jakmile voda vsákne, jímku zahrneme a kolem kmínku přihrneme ještě kopeček. Po 1–2 týdnech zálivku opakujeme a poté ještě dvakrát, zejména je-li suché jaro. Celý půdní profil, ve kterém se vyvíjí kořenová soustava, je zapotřebí dobře prokypřit.
Na rozdíl od jiných ovocných dřevin musíme broskvoň každoročně řezat. Když řez opomeneme, větve se začnou vyholovat a dřevina předčasně stárne. V našich klimatických podmínkách dozrávají broskve od počátku července do konce září. Podle doby zrání je proto rozdělujeme do tří základních skupin: odrůdy rané, polorané a odrůdy pozdní.
Konzumace
Chuťové vlastnosti a chemické složení zařadily broskve mezi nejhodnotnější druhy ovoce. Převážná část sušiny, jež tvoří 16–20 %, je tvořena cukry, hlavně sacharózou a hroznovým cukrem. Kyseliny zastupuje především kyselina citronová a jablečná, nerostné látky draslík a kyselina fosforečná, soli sodíku, hořčíku, vápníku, železa aj. Obsah vitaminů se liší podle odrůdy a podmínek pěstování. Na vitaminy bohatší jsou plody se žlutou dužninou. Každopádně broskve obsahují provitamin A (karoten), vitamin B1 (thiamin), B2 (laktoflavin), vitamin PP a vitamin C.
Broskve jsou velmi chutné šťavnaté ovoce, které můžeme ihned konzumovat. Lze z nich však připravit i kompot vynikající jakosti, dobré džemy, marmelády a pomazánky, máme-li jich nadúrodu, můžeme je dokonce sušit.
Původně v Indii, později pak v Anglii a konečně i v dalších evropských státech se rozšířila výroba chutných směsí z ovoce, zeleniny a koření – čatní. Používá se jako sladkokyselý doplněk k různým masitým pokrmům; základ tvoří ovoce a zelenina – jablka, rajčata, cibule, česnek, angrešt, broskve aj. spolu se solí, cukrem, octem a kořením. Na přípravu čatní, která není složitá, může každý vyzkoušet svou variantu, jelikož možností se nabízí několik. Broskvové čatní je velmi chutné ke grilovanému vepřovému masu.
Broskvové čatní
1000 g broskví, 3 cibule, 100 g rozinek, 400 g cukru, 250 ml vinného octa, 1 rovná lžíce ostré mleté papriky nebo koření chilli, ½ lžičky šafránu
Broskve přelijeme vařící vodou, sloupneme a odpeckujeme. Dužinu nakrájíme nadrobno, oloupanou cibuli rozkrájíme na čtvrtky. K přípravě použijeme širší kastrol, do kterého dáme nakrájené broskve a cibuli spolu s ostatními přísadami. Vše za stálého míchání vaříme na mírném ohni do hustoty kečupu. Hotové, ještě horké čatní plníme do čistě vymytých ohřátých sklenic, které ihned pevně uzavřeme a na čtyřiadvacet hodin obrátíme dnem vzhůru.
