Řekl bych, že betlém s malým „b“ je něco mezi zbožností a záminkou; zbožný betlém s postavami novorozeného Syna Božího, Panny Marie a svatého Josefa, pastýřů, zvířat a tří králů; záminkový (ale to neznamená nutně nezbožný, i když leckdy ano!) betlém rozvíjí do velké kompozice buď iluzi jakéhosi orientálního velkoměsta, anebo přímo umisťuje do okolí Svaté rodiny (která je pak někdy sice uprostřed, ale tak malá mezi jinými figurkami, že je těžké ji vůbec najít!) dění a postavy, které v historickém Betlémě určitě nebyly.
Betlém (a i to asi každý ví) je především konkrétní lokalita, město v Palestině, kde se (zcela určitě, ne „údajně“!) narodil Ježíš Kristus. Bethlehem (Betlém) najdeme na mapě asi 10 kilometrů jižně od Jeruzaléma na území palestinské samosprávy. Je to město poměrně malé (ne větší než české betlemářské středisko Třebíč), přesto v něm dnes sídlí vysoké školy a další významné instituce (Bethlehem Peace Center), nemocnice a podle oficiální webové stránky města zde funguje kromě mešity i 19 katolických kostelů a kaplí různých ritů; jsou zde ovšem i svatyně jiných křesťanských denominací, mezi nimi i nejvýznamnější památka, chrám Narození Páně, který na místě Ježíšova narození postavila svatá Helena, matka císaře Konstantina, toho, který jako první legalizoval v římské říši křesťanství. V nynějším znaku města Betléma vidíme tři symboly: vavřínový věnec, symbol slávy, obilní klas, odkaz na význam názvu – hebrejsky „dům chleba“, arabsky „dům obilí“, a pěticípou kometu, betlémskou hvězdu, symbol narození Páně. Ještě po druhé světové válce byly mezi stálými obyvateli Betléma tři čtvrtiny křesťanů, dnes již jen necelá třetina – a křesťané z Betléma ještě dále odcházejí kvůli špatné životní perspektivě i nevraživosti jinak věřícího okolí. Současným starostou Betléma je přesto křesťan, bývalý lékař Ahlan Wasahlan.
Betlém (jiným názvem Efrata) byl významné místo již ve starozákonních dobách: v jeho blízkosti zemřela Jákobova manželka Ráchel (Gen 48, 7) a dodnes se u Betléma ukazuje její hrobka. V Betlémě se narodil král David, proto se Betlému říkalo město Davidovo a jako Davidův potomek do něj při sčítání lidu putoval i svatý Josef (Luk 2, 4).
Betlém je pro nás křesťany místo z nejposvátnějších. Do Betléma vždy, pokud to bylo jen trochu možné, putovali křesťanští poutníci (ne turisté!) a někteří se tu usazovali i trvale; svatý Jeroným právě v Betlémě tvořil Vulgatu, překlad Bible do latiny, který se až do 20. století užíval v katolické církvi jako překlad oficiální.
V roce 637 dobyli i Betlém muslimští Arabové a začala nová kapitola jeho dějin. V letech 1099–1187 a znovu 1229–1244 jej ovládala vojska křesťanských křižáků, o Vánocích roku 1100 byl právě zde Balduin I. korunován prvním křesťanským králem Jeruzalémského království. Od roku 1517 do konce 1. světové války městu vládli Turci, kromě let 1831–1841, kdy patřilo k území egyptského arabského vojevůdce Muhammada Alího. Po první světové válce vystřídali Turky Britové; Betlém ovšem nepatřil přímo k jejich impériu, ale spravovali jej jako součást mandátního území Palestina z pověření tehdejší Společnosti národů, předchůdce OSN. V roce 1949 pak OSN schválila na území bývalého britského mandátu vznik dvou států, židovského a arabského, ale Betlém neměl být součástí žádného z nich, nýbrž spolu s Jeruzalémem patřit k zóně pod mezinárodní správou. Ve válce, která vypukla mezi Araby a Židy a která vzniku arabského státu v Palestině zamezila, ovládlo Betlém Jordánské království spolu s územím Západního břehu Jordánu (West Bank); právě tehdy příchod arabských uprchlíků před Židy znamenal konec křesťanské většiny v Betlémě. Po Šestidenní válce roku 1967 se Betlém spolu s celým Západním břehem dostal pod správu židovského státu, který i dnes, po předání správy Arabům, kontroluje přístupy do města.
Betlém (a i to asi každý ví) je především konkrétní lokalita, město v Palestině, kde se (zcela určitě, ne „údajně“!) narodil Ježíš Kristus. Bethlehem (Betlém) najdeme na mapě asi 10 kilometrů jižně od Jeruzaléma na území palestinské samosprávy. Je to město poměrně malé (ne větší než české betlemářské středisko Třebíč), přesto v něm dnes sídlí vysoké školy a další významné instituce (Bethlehem Peace Center), nemocnice a podle oficiální webové stránky města zde funguje kromě mešity i 19 katolických kostelů a kaplí různých ritů; jsou zde ovšem i svatyně jiných křesťanských denominací, mezi nimi i nejvýznamnější památka, chrám Narození Páně, který na místě Ježíšova narození postavila svatá Helena, matka císaře Konstantina, toho, který jako první legalizoval v římské říši křesťanství. V nynějším znaku města Betléma vidíme tři symboly: vavřínový věnec, symbol slávy, obilní klas, odkaz na význam názvu – hebrejsky „dům chleba“, arabsky „dům obilí“, a pěticípou kometu, betlémskou hvězdu, symbol narození Páně. Ještě po druhé světové válce byly mezi stálými obyvateli Betléma tři čtvrtiny křesťanů, dnes již jen necelá třetina – a křesťané z Betléma ještě dále odcházejí kvůli špatné životní perspektivě i nevraživosti jinak věřícího okolí. Současným starostou Betléma je přesto křesťan, bývalý lékař Ahlan Wasahlan.
Betlém (jiným názvem Efrata) byl významné místo již ve starozákonních dobách: v jeho blízkosti zemřela Jákobova manželka Ráchel (Gen 48, 7) a dodnes se u Betléma ukazuje její hrobka. V Betlémě se narodil král David, proto se Betlému říkalo město Davidovo a jako Davidův potomek do něj při sčítání lidu putoval i svatý Josef (Luk 2, 4).
Betlém je pro nás křesťany místo z nejposvátnějších. Do Betléma vždy, pokud to bylo jen trochu možné, putovali křesťanští poutníci (ne turisté!) a někteří se tu usazovali i trvale; svatý Jeroným právě v Betlémě tvořil Vulgatu, překlad Bible do latiny, který se až do 20. století užíval v katolické církvi jako překlad oficiální.
V roce 637 dobyli i Betlém muslimští Arabové a začala nová kapitola jeho dějin. V letech 1099–1187 a znovu 1229–1244 jej ovládala vojska křesťanských křižáků, o Vánocích roku 1100 byl právě zde Balduin I. korunován prvním křesťanským králem Jeruzalémského království. Od roku 1517 do konce 1. světové války městu vládli Turci, kromě let 1831–1841, kdy patřilo k území egyptského arabského vojevůdce Muhammada Alího. Po první světové válce vystřídali Turky Britové; Betlém ovšem nepatřil přímo k jejich impériu, ale spravovali jej jako součást mandátního území Palestina z pověření tehdejší Společnosti národů, předchůdce OSN. V roce 1949 pak OSN schválila na území bývalého britského mandátu vznik dvou států, židovského a arabského, ale Betlém neměl být součástí žádného z nich, nýbrž spolu s Jeruzalémem patřit k zóně pod mezinárodní správou. Ve válce, která vypukla mezi Araby a Židy a která vzniku arabského státu v Palestině zamezila, ovládlo Betlém Jordánské království spolu s územím Západního břehu Jordánu (West Bank); právě tehdy příchod arabských uprchlíků před Židy znamenal konec křesťanské většiny v Betlémě. Po Šestidenní válce roku 1967 se Betlém spolu s celým Západním břehem dostal pod správu židovského státu, který i dnes, po předání správy Arabům, kontroluje přístupy do města.
Zdroj: Skleněný kostel
