Dříve patřily tyto květiny k velmi oblíbeným. V bytech vytápěných ústředním topením se jim však nedaří, a tak ustupují odolnějším a přizpůsobivějším rostlinám. Déle vydrží jen v chladném a vlhčím interiéru, který jim sice nemůže poskytnout vytopený panelák, ale starý dům s meziokenním prostorem nebo dům se zimní zahradou ano.
Jak již latinský název Rhododendron simsii napovídá, patří azalky mezi rododendrony, které jsou z čeledi vřesovcovitých. Proto také podobně jako vřesovec pěstujeme i azalky. Mají různou velikost – od nejmenších až po vzrostlé silné jedince s krásnými barvami květů.
Aby mohla azalka plně vyvinout svá poupata, potřebuje teplotu okolo 15 stupňů Celsia. Při nižších teplotách roste jen vegetativně. Kvetoucí rostlina však žádá chladno při 5–8 stupních, dostatek vláhy bez přemáčení kořenového balu, to znamená rovnoměrnou vlhkost, a dostatek světla, avšak bez slunečních paprsků. Při splnění těchto podmínek vyžaduje azalka již jen jediné: zeminu lehce kyselé půdní reakce a zalévání jen měkkou odstátou vodou. Kořenový bal nesmí nikdy vyschnout. Stane-li se to, je rostlina většinou ztracená. Avšak při správné péči vydrží i několik let.
Obvyklé období kvetení je od prosince do dubna. V době, kdy má azalka poupata, velmi jí prospívá vydatné rosení. Jakmile se však otevřou, musíme s rosením ustat, protože by se na květech utvořily nepěkné skvrny. Květy mohou být jednoduché nebo plné v barevných variacích od bílé přes růžovou až k tmavě červené. Během kvetení, které může trvat i několik týdnů, potřebuje rostlina každodenní zálivku.
Po odkvětu nejdelší výhonky sestřihneme a je-li to zapotřebí, rostlinu přesadíme – to bývá nutné obvykle jednou za dva až tři roky. Při přesazování rozhodně nepřidáváme listovku, která by zhoršila půdní reakci. Nejvhodnější je speciální zemina pro azalky. Každopádně dáváme pozor, abychom při manipulaci s rostlinou neporušili kořenový bal. Můžeme-li, přeneseme poté azalku na polostinné stanoviště do zahrady, kde ji zapustíme i s květináčem do země a pravidelně zaléváme. Odtud ji odneseme do chladnější místnosti až před příchodem prvních mrazíků.
Rostlinu lze množit v létě vrcholovými řízky, to se ale v bytových podmínkách obvykle nedaří.
Jak již latinský název Rhododendron simsii napovídá, patří azalky mezi rododendrony, které jsou z čeledi vřesovcovitých. Proto také podobně jako vřesovec pěstujeme i azalky. Mají různou velikost – od nejmenších až po vzrostlé silné jedince s krásnými barvami květů.
Aby mohla azalka plně vyvinout svá poupata, potřebuje teplotu okolo 15 stupňů Celsia. Při nižších teplotách roste jen vegetativně. Kvetoucí rostlina však žádá chladno při 5–8 stupních, dostatek vláhy bez přemáčení kořenového balu, to znamená rovnoměrnou vlhkost, a dostatek světla, avšak bez slunečních paprsků. Při splnění těchto podmínek vyžaduje azalka již jen jediné: zeminu lehce kyselé půdní reakce a zalévání jen měkkou odstátou vodou. Kořenový bal nesmí nikdy vyschnout. Stane-li se to, je rostlina většinou ztracená. Avšak při správné péči vydrží i několik let.
Obvyklé období kvetení je od prosince do dubna. V době, kdy má azalka poupata, velmi jí prospívá vydatné rosení. Jakmile se však otevřou, musíme s rosením ustat, protože by se na květech utvořily nepěkné skvrny. Květy mohou být jednoduché nebo plné v barevných variacích od bílé přes růžovou až k tmavě červené. Během kvetení, které může trvat i několik týdnů, potřebuje rostlina každodenní zálivku.
Po odkvětu nejdelší výhonky sestřihneme a je-li to zapotřebí, rostlinu přesadíme – to bývá nutné obvykle jednou za dva až tři roky. Při přesazování rozhodně nepřidáváme listovku, která by zhoršila půdní reakci. Nejvhodnější je speciální zemina pro azalky. Každopádně dáváme pozor, abychom při manipulaci s rostlinou neporušili kořenový bal. Můžeme-li, přeneseme poté azalku na polostinné stanoviště do zahrady, kde ji zapustíme i s květináčem do země a pravidelně zaléváme. Odtud ji odneseme do chladnější místnosti až před příchodem prvních mrazíků.
Rostlinu lze množit v létě vrcholovými řízky, to se ale v bytových podmínkách obvykle nedaří.
