Kolonie Nový dům byla součástí Výstavy soudobé kultury v Brně, na jejíž koncepci se Kroha rovněž podílel. Vila s terasou a zimní zahradou, kterou pro kolonii navrhl, jsou spolu s dalšími třemi vilovými stavbami součástí odkazu, který v tomto městě zanechal. Patří k nim i jeho rodinný dům na Sedlákově ulici z roku 1930, jehož pozdější úpravy sám navrhl, na rozdíl od přestavby, která, žel, poněkud znehodnotila vilu ve zmíněné kolonii.
Také díky svému povahovému založení procházel tento umělec mnoha talentů během svého života složitým názorovým vývojem. Od fukcionalismu, k němuž se přiblížil právě na konci 20. let, se vždy odlišoval důrazem na plasticitu, barevností i množstvím detailů, které měly svůj původ v kubistické éře jeho tvorby. Po své návštěvě tehdejšího SSSR v roce 1930 se stal vášnivým propagátorem socialismu, socialistického realismu a moderní sovětské bytové výstavby, o níž věřil, že se v ní realizují představy levicových umělců o budoucnosti. V roce 1934 byl za veřejnou propagaci sovětského státu suspendován z místa profesora a odsouzen k několika měsícům vězení. Koncem 30. let se ale přidal na stranu kritiků stalinského režimu, jako svobodymyslný duch vycítil, nakolik omezoval svobodu uměleckého projevu.
Na brněnskou fakultu se Jiří Kroha vrátil v roce 1937, znova byl ale propuštěn už dva roky nato. V září 1939 ho jako jednoho z dvou set představitelů české kultury zatklo gestapo. Jako rukojmí byl transportován do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald (spolu s Emilem Fillou, Ferdinandem Peroutkou, Josefem Čapkem a dalšími). Byl ve velmi špatném zdravotním stavu, na nátlak Červeného kříže se proto v roce 1940 mohl vrátit domů. Po roce 1948 se aktivně zapojil do budování socialistické architektury. Také díky své předválečné levicové minulosti se stal prominentní osobností režimu, věnoval se urbanismu a znovu prošel několika názorovými stadii - propagoval socialistický realismus a historismus a v tomto stylu projektoval např. socialistické městečko Nová Dubnica, dostavbu sídliště Stalingrad - Bělský Les v Ostravě aj. V 60. letech se naopak znova přihlásil k meziválečné avantgardě a navázal kontakty s neosurrealisty, bojoval proti panelovému pojetí výstavby. Celý tento složitý vývoj se výstava na Špilberku pokouší v chronologické prezentaci zachytit. Spolu s publikací nazvanou rovněž Jiří Kroha - architekt, malíř, designér, teoretik v proměnách umění 20. století, kterou Muzeum města Brna právě vydává ve spolupráci s vydavatelstvím Era, je zdrojem nových poznatků a pohledů nejen na dílo Jiřího Krohy, ale také přínosem k dějinám architektury a výtvarného umění 20. století v Československu.
