Pro někoho bude možná překvapením zjištění, že ananas, který konzumujeme, není plod, ale plodenství složené z početných jednotlivých srostlých plůdků. Má velmi příjemnou chuť a pěkně voní. Jeho šťáva obsahuje cukr, kyselinu jablečnou, kyselinu citronovou, vinnou, éterický olej a bromelin, který podporuje trávení. I když obsahují ananasy mnoho vody, jsou zdrojem vitaminů řady B (B1, B2), vitaminu C a provitaminu A. Nezralý plod vypuzuje moč a dovede prý někdy přivodit potrat. Sladký plod osvěžuje i těžce nemocné a působí tišivě při žaludeční nevolnosti a těhotenském zvracení.
Atraktivním vzhledem a příjemnou chutí svých plodů se ananas stal v našich podmínkách také žádoucí rostlinou pěstitelů. Ať již jej pěstujeme ve skleníku nebo v bytě, uspět můžeme pouze tehdy, když mu věnujeme maximální péči.
Rostlinu si můžeme vypěstovat použitím vrcholové růžice (rozety) plodu. Odlomíme ji, pečlivě odstraníme zbytky dužniny, ránu zasypeme dřevěným uhlím a na vzdušném a teplém místě necháme zaschnout. Brzy se objeví krátké kořínky. Rozetu poté vtlačíme do kypré rašelinové zeminy asi do hloubky 2 cm a čekáme, až zakoření. Při zakořeňování potřebuje rozeta teplotu asi 25 stupňů C. Zemina, do které zakořeněnou rozetu vysadíme, musí být kyprá, humózní, hlinitopísčitá, bohatá na rašelinu, s drenáží, pH kolem 5,5. V zimě by se teplota měla pohybovat v rozmezí od 14do 18 stupňů.
Ananas je suchomilná rostlina, kterou může neuvážená zálivka zničit. Pro svůj růst potřebuje umístění na slunném stanovišti s mírným stínem, aby nedošlo k úpalu plodů. První ananasy můžeme sklízet za dva až tři roky od výsadby.
Řezy veky nebo bílého chleba namažeme máslem a na každý položíme plátek šunky, na ni plátek ananasu a navrch plátek sýra. V horké troubě je zprudka zapečeme, až se sýr trochu rozteče. Horké řezy posypeme trochou sladké mleté papriky a ozdobíme snítkou petržele.